Trapasy rodičů, za které můžou jejich děti

Malé děti umí svou bezelstností dospělé mnohdy pořádně odzbrojit. Během mžiku a většinou samozřejmě ve chvíli, kdy to nejmíň čekáte, vás přivedou do situace, kdy zrudnete od hlavy až k patě. A ještě ke všemu vám nakonec nezbývá než trapas vašeho dítka vyžehlit. Někdy už je ale pozdě.

Říká se, že do pěti let zažíváme s dětmi radosti a po pátém roce starosti. Ovšem trošku jiného mínění byla čtenářka Iva Háčkovaná, když si přivedla do práce svého čtyřletého synka, který zaujal jednu ze zákaznic. „Přišla k nám paní, aby si okoukla zboží, ale kluk se jí líbil víc. A tak s ním chtěla prohodit pár slov a s úsměvem na rtu se ho ptala, kolik mu je let. Syn se však asi vybavovat nechtěl, a tak jen vztyčil prostředníček a podíval se na paní takovým tím otráveným výrazem, jako neotravuj. Málem jsem se hanbou propadla,“ říká Iva a dodává, že paní prý byla naštěstí statečná a rozumná, a tak jen odvětila: „Jeden rok? To vypadáš starší.“ Když se pak Iva zákaznici omlouvala, dotyčná se prý zhrozila, co ji všechno čeká. Měla totiž v autě tříměsíčního chlapečka.

Další trapnou situaci zažila maminka dnes již dospělé Karol Křížové, která nám napsala svou story ze svého pohledu, když byla asi čtyřleté dítě. Pamatuje si to prý ale, jako by to bylo včera: „Byla jsem tehdy s mamkou ve večerce a zalíbil se mi jeden časopis, který byl přímo v mojí výšce, takže jsem na něj dobře viděla i dosáhla. Pořád jsem ho mamce cpala na pult k pokladně, aby mi ho koupila. No samozřejmě, že to nebyl žádný dětský časopis, ale rovnou nějaké tvrdší porno,“ popisuje Karol s tím, že si obrázek na přední straně pamatuje dodnes. A co myslíte, koupila maminka časopis? Přes velký nátlak a jekot malé dcerky zůstal naštěstí v prodejně.

Tip redakce: Chcete vědět, do jakých dalších situací dokážou občas přivést své rodiče malí špunti nebo teenageři? Pak si přečtěte naše články: Nejvtipnější hlášky dětí na adresu rodičů a (Ne)veselé průšvihy našich puberťáků!.

Svým mini příběhem dnes přispěla také naše korektorka a editorka Jana Netopilová, pro kterou byl největším trapasem okamžik, kdy bylo synovi Kryštofovi asi pět let a na Starém Městě v Praze viděl na chodníku sedět bezdomovce ve velmi zuboženém stavu, který rukou vyjídal nějaký jogurt z kelímku. „V tu chvíli syn úplně nadšeně zařval na celou ulici plnou lidí: Jé, maminko, podívej se na toho pána, on si tady dělá piknik! To jsem myslela, že se propadnu pod zem,“ vzpomíná dnes Jana.

A podobně na tom byla i má kamarádka Helena, když chodil její syn Vojta asi do druhé třídy. V té době strašně toužil po oblíbené herní kapesní konzoli, která však byla příliš drahá, a rodiče mu ji nechtěli koupit.

„Vojta byl tehdy neodbytný a neustále škemral a my jsme mu dokolečka vysvětlovali, že je to moc peněz a že to akorát někde ztratí. Jednou už se ale tatínek malinko rozčílil, a když Vojta opět přišel, že si hrozně přeje playstation, tak mu odpověděl: Vojtíšku, teď ti ho koupit nemůžeme, jsme chudí. Za týden jdu pro Vojtu do školní družiny, když mě zastaví paní učitelka a říká potichu: Paní Logojdová, pokud na ten květináč opravdu nemáte peníze, tak já Vojtíškovi, aby mu to nebylo líto, jeden koupím. Vojtíšek mi říkal, že mu květináč nemůžete koupit, jelikož jste chudí. Museli byste vidět ten soucitný výraz paní učitelky. Na to se nedá zapomenout!“ vypráví dnes už s úsměvem na rtech Helena.

A do trapné situace se kvůli mladšímu bratrovi dostala i Romana Smejkalová. Když byla mladší, byla na návštěvě u své tety, která si šila nové šaty. Teta se samozřejmě zeptala, jak se jí šaty líbí a Romana šaty bez okolků pochválila. Jak už to občas ale chodí, doma mamince řekla, že šaty vypadají jako župan, což zaslechl i Romanin mladší bráška. A co čert nechtěl, za nějakou dobu oplatila svou návštěvu Romaně teta v nových šatech. „Máma se jí tehdy zeptala, zda jsou nové a teta jí řekla, že si je šila sama. No a bratr tomu dal korunu, když se tety zeptal, zda jsou to ty šaty, co vypadají jako župan? Nějak se to všichni snažili přejít, ale ve mně by se tenkrát krve nedořezal,“ popisuje čtenářka Romana.

Podobných historek existují spousty. Také se vám nějaký ten trapas kvůli dětem přihodil? Napište nám ho v diskusi!