Tip do koupelny: Ručně malované vany

Původně šlo o charitativní projekt, určený pro Nadaci Archa Chantal. Vany se ale tak líbily, že se autor nápadu rozhodl pro malosériovou výrobu. Na to, jaké byly začátky, zda se Češi bojí originality a jakou vanu má doma on sám, jsem se Pavla Šťastného zeptala .

„Na začátku to byla docela tvrdá práce, protože jsme museli vymyslet úplně novou technologii – chtěli jsme, aby malovaná vana vydržela v běžném provozu. Rok jsem jezdil do fabriky, a tam jsem ničil jednu desku za druhou, brousili jsme a řezali, zkoušeli různé barvy a postupy. V továrně, která vyrábí ve velkém statisíce van, najednou vlezete do procesu, zastavíte celou jejich výrobu a začnete zkoušet různé nesmysly. Jejich lidé na mě koukali jako na blázna. Nakonec jsme se sžili, ale nebylo to jednoduché."

„Samozřejmě! Moje vana se jmenuje Sluneční lázeň a mám ji už deset let. Hned, jak jsme začali vyrábět první kusy, nechal jsem si jednu nainstalovat domů s tím, že ji budu testovat. A i po deseti letech vypadá pořád stejně a neomrzela se mi."

„Asi trochu ano – Češi jsou totiž velmi konzervativní národ, proto v jiných evropských zemích prodáváme víc než v tuzemsku. Stalo se mi třeba, že si přišel vany prohlédnout člověk, který si zařizoval nový dům. Byl nadšený, a rovnou si chtěl dvě objednat. Za týden si to ale rozmyslel s tím, že se mu všechno rozleželo v hlavě – vany se mu sice moc líbí, ale bojí se, že ho po pěti letech přestanou bavit. Dělali jsme hodně realizací, ale vany jsme nikdy neprodávali lidem vyloženě masově."

„Standardně stojí zhruba od třiceti do sta tisíc, záleží také na typu vany."

„O tom to ale je. Když máte udělat něco, co není úplně standardní, jsou v tom zvláštní technologie i materiály a nejde ani o velkovýrobu, tak ty věci nejsou zadarmo."

„Já osobně mám rád třeba tu s názvem Chuňoch, která mi dala hodně práce. Nejlepší vanu, jakou jsem kdy vyrobil, si chci jednou pořídit i domů. Je to filmová vana, která dělá skvělé efekty. Je vyrobena ze speciálního materiálu mléčné barvy a je na ni promítán obraz. Ten běhá nejenom před vámi, ale i po dně a po bocích vany. Takže když ve filmu pluje žralok, tak se na něj nekoukáte jen zepředu. On vás také třeba podpluje!"

„Moje přítelkyně říká, že dělám loga na červený. K logu totiž potřebuji inspiraci, která přichází obvykle v těch nejnečekanějších situacích, třeba zrovna když stojím na semaforu a čekám, až se rozsvítí zelená. Proto si pořád vozím v autě nějaké papíry. A pak někam jedu, koukám na Vltavu, a najednou to přijde. Někdy ty věci prostě nenaplánujete a vznikají náhodou."