Článek
Na semináři jsem hovořila, že to je pouze nafouknutá bublina poslaná ze zámoří, aby udělala ,,bu bu bu" na Evropany, aby si tolik nevyskakovali. Ovšem realita tvrdě dolehla i na mě.
Je mi 40, doma dítko předškolního věku, na které jsem byla od jeho narození sama. Vlastním byt a i na auto se ušetřilo. Ovšem jednoho dne mi můj nadřízený řekl onu život naruby obracející větu - od zítřka jste propuštěná pro nadbytečnost. V ten okamžik se mi opravdu zhroutil svět.
Hlavou mi probleskla jen jediná myšlenka - to nejde, samoživitelka s malým dítětem přece nenajde hned místo... z čeho zaplatím nájem... Nutno dodat, že další kolegyně a kolegové jsou pár měsíců před odchodem do důchodu, takže mi to samozřejmě přišlo i nespravedlivé. Ve skrytu duše jsem doufala, že pokud by se něco stalo, půjdou spíše oni. Ovšem zákulisní praktiky a dlouholetá praxe, jak v nich chodit, udělaly své.
Mám celkem slušný životopis, umím jazyky, ale najednou nás takových je hodně na tu maličkou nabídku administrativní práce. A teď, babo, raď - v konkurzech jsem došla skoro až k metě nejvyšší - ale vždy se našla nějaká lepší, s delší praxí. Vždy jsem skončila s chlácholením - jste šikovná, kdyby zde nebyla kolegyně, která konkurz vyhrála, vzal bych vás. Ovšem chlácholení mi poplatky za elektřinu nezaplatí.
Auto jsem prodala pod cenouFoto: shutterstock.com
Je to již pět měsíců, pomalu mi končí dávky z úřadu prácea mnou cloumá vztek a beznaděj, že já sama s tím nemohu nic udělat. Jsem závislá na nabídkách zaměstnavatelů, kteří si mnou ruce, jaký mají teď výběr. Zkusila jsem živnosťák, ale chybějí mi peníze na rozjezd a taky nutno podotknout, nepřišla jsem na žádný nápad, v čem dneska podnikat, navíc s malým dítětem, a uživit se.
Auto jsem prodala pod cenou, moc jsem za ně nedostala, ale aspoň něco v dnešní době. Nákupy nosím v ruce, pečlivě vybírám, co koupit a co ne. Uvažuji, zda jsem schopná i prodat byt, protože to je moje jediná jistota. Pořídila jsem si ho zamlada, žádnou hypotéku nemám, ale co potom? Nerozjede se mi jen nějaká spirála?
Šance na práci v podstatě žádná. Na pracovním úřadu mi paní sdělila, že už otravuji svými pravidelnými dotazy ohledně rekvalifikací. Stát nemá peníze - nic se pořádat nebude - až vás bude hodně, možná se projekt v účetnictví a administrativě připraví, ale momentálně nic (když jsem byla na úřadu práce první měsíc, byl kurz účetnictví, ale úřednice vytřeštila oči - měsíc na pracáku a chcete na kurz? Zbláznila jste se? Počkejte si, až tu budete půl roku a pak možná...).
Co bude? Nevím sama. Na jedno volné místo přijde kolem 200 životopisů. Snažím se nepropadnout denním seriálům, ale pomalu zjišťuji, že je příjemné si doma lehnout ve dne na gauč, přečíst si knížku, na kterou jsem neměla čas roky, poklábosit s kamarádkami ve dne...
Asi místo práce budu shánět přítele, který by mě finančně podržel. Ale kde takového najít? Slušného, nezadaného, pracovitého...
A jak se dotkla současná krize vás? Zaznamenaly jste nějaký rozdíl? Nebo je to jen nafouknutá bublina? Pojďte nám o tom povyprávět na info@prozeny.cz a zasoutěžit si o tři honoráře v hodnotě 500 korun.
