Myčky: Použijte prášek. Ušetříte!

Prášek, tablety a nově gel jak v lahvích, tak „zabalený“ v rozpustných sáčcích – to jsou základní přípravky, které používáme k mytí nádobí v myčce. Každý z nich má své výhody i nevýhody. Rozhodovat bychom se měly nikoli podle reklamy, ale podmínek, které k mytí máme.

Když se na trhu objevily tablety, kombinující mycí prostředek se solí a leštidlem, mnohé z nás po nich rády sáhly. Jednoduše se používají, nestane se nám, že bychom prášek rozsypaly a musely zametat podlahu, ale hlavně nebylo třeba tahat domů krabici s práškem, další se solí a ještě k tomu lahev s leštidlem.

Jenže nebylo to o tom, že jsme měly hůř umyté nádobí nebo že se myčka zanesla vodním kamenem? A i když se zdá, že kupovat tři přípravky samostatně vyjde dráž než volit tablety, opak je pravdou. Podle propočtů je používání tablet zhruba o třetinu nákladnější. A pokud využíváme třeba mytí na poloviční náplň, rozdíl je ještě větší.

Přípravky v tabletách jsou dávkované na standardní náplň myčky, mycí cyklus i tvrdost vody. Pokud se nějak odchýlíme od „standardu“, už nemusejí vyhovovat a je lepší sáhnout po samostatných prostředcích.

Prvním případem, kdy je používání tablet nevýhodné, je poloviční náplň – tablety ani přípravky v rozpustných obalech půlit nejdou, polovina mycího prostředku tak zpravidla odchází do odpadu. Stejně tak můžeme narazit na problém při zkrácených programech – nestačí se rozpustit a nevyužijí se tak všechny prostředky. Nádobí pak nemusí být ani dokonale umyté, ani suché.

Zřejmě nejvíce škody ale dokáže nadělat tvrdá voda. Sůl po rozpuštění ve vodě upravuje její tvrdost na hodnotu, při které nejlépe účinkují mycí prostředky, a zároveň slouží k regeneraci vnitřku myčky. „Novější typy jsou schopné pomocí vodivosti vody si samy určit její tvrdost a podle toho dávkovat sůl. Proto v prostředí s měkkou vodou si ji berou minimálně, tam, kde je tvrdá, naopak více. V prvním případě tak proti tabletám šetří, v druhém zajistí, že je nádobí dobře umyté a myčky se neničí,“ říká Kateřina Menšíková z firmy Miele.

V oblastech s tvrdou vodou je proto lepší používat buď samostatné přípravky, nebo k tabletám přikoupit sůl. Myčka si dokáže „brát“ obojí zároveň.

Jinak je tomu s leštidlem, to pomáhá k tomu, aby nádobí lépe schlo, a zároveň brání korozi skla. Ta se projevuje tím, že na skleničkách zůstávají bílé skvrny a vypadá jako poškrábané. U prvních tablet se to stávalo často. Ty novější „více v jednom“ ale obsahují kromě leštidla i další přípravky, které tomu brání. Pokud tedy myjeme skleničky často nebo máme kousky, na které jsme obzvlášť hrdé a chceme, aby nám vydržely „navždy“, měly bychom buď zvolit lepší tablety, nebo opět k nim přidat samostatné leštidlo. Ale to se už zbavujeme výhod tablet, tedy snadného použití.

Zatracovat tablety však není na místě. Při standardním mytí – a to používá většina z nás – je jejich používání pohodlné a navíc ty dokonalejší mají v sobě další látky, které chrání sklo, jiné si zase lépe poradí třeba s napálenou špínou. A tyto prostředky samostatně nekoupíme.

A pokud pro nás nejsou vhodné? Můžeme zkusit prášek nahradit gelem v lahvi. Oproti prášku nehrozí, že ho někde rozsypeme, a není problém si ho dávkovat podle potřeby.

O tom, že odpověď, zda jsou lepší tablety, nebo prášek, neznají ani výrobci, svědčí třeba i to, že někteří výrobci myček nabízejí vlastní přípravky, se kterými si jejich přístroje nejlépe poradí.

Zřejmě nejjednodušší ale je vzít problém s nadhledem: tak ten jeden pekáč, který myčka nezvládne, umyjeme samy. Trvá to sotva dvě minuty. A vzpomeňme si, jaké to bylo stát u dřezu bez tohoto přístroje!