Článek
Když byl můj bratr poprvé ženatý, manželství nebylo šťastné. Jeho dceři byly asi tři roky, když se seznámil s jinou slečnou, se kterou později žil v domku u naší mámy a tam se mu narodila druhá dcera. S první dcerou se nesměl stýkat, jeho přítelkyně mu to zakázala. Maminka za ně platila elektřinu, vodu atd. Bydleli tam úplně zdarma.
Budoucí nevěsta neudělala mamince nic dobrého. Byla na ni moc zlá, urážela ji. Trpěla a vlastní syn se jí nezastal, tak jsem to musela mnohdy učinit já. Jednoho dne přišli se žádostí, aby matka darovala domek mému bratrovi a že ji tam nechají dožít. Maminka se jich ptala, zda by neměla nějaké omezení, zda by si mohla zvát do domku přátele nebo mně. Bratr jí na to odpověděl, že to by jeho přítelkyni asi vadilo. Naštěstí tohle vyjádření rozhodlo a maminka odmítla.
Jak čas plynul, bratr se s přítelkyní oženil, narodila se jim další dcera a odstěhovali se do vlastního bytu. Do domku jezdili jen o víkendu, v létě na celé prázdniny. Nikdo se nikdy maminky nezeptal, zda něco nepotřebuje nebo jak se jí daří. Když vážně onemocněla, odešla jsem ze zaměstnání, abych se o ni mohla starat. Byla nemohoucí a já se obávala, že péči o ni sama nezvládnu, a proto jsem požádala bratra o pomoc. Nedočkala jsem se. Jeho paní (snacha maminky byla původně zdravotní sestra) mu to zakázala.
Pečovala jsem o matku až do její smrti a po celou dobu nikdo do domku nepřijel ani na víkend, nikdo nenabídl pomoc. Kde se vzala taková zloba a nenávist? Byli jsme oba vychovaní stejně, měli jsme pěkné dětství, rodiče se o nás dobře starali. Domnívám, že bychom neměli dopustit, aby nám kdokoliv, i kdyby to byl partner nebo partnerka, zakazoval kontakt s rodiči. Zvláště když jsou staří a potřebují pomoc. Mám dva syny a doufám, že taková snacha se nám vyhne obloukem.
Máte doma také zlou snachu nebo hrozného zeťáka? Pojďte nám o tom napsat na info@prozeny.cz a vyhrát 500 korun.
