Článek
Strašit neposlušné děti lze lecčím. A i těm nejtrpělivějším maminkám občas rupnou nervy a volají neexistující pomocníky, jako je třeba čert. Ale neradujte se, i když máte pocit, že to funguje. Jde totiž o úspěch jen dočasný. „Pokud dítěti něco slibujete za prohřešky a nesplníte to, postupně to ztrácí účinek, i taková ježibaba,“ vysvětluje psycholožka.
Podle ní strašení do výchovy nepatří. Dítěti v podstatě nic nedává a ničemu ho neučí. To, že to zpočátku funguje, je jen výsledek toho, že se dítě bojí, ne toho, že chápe, co je správné a co ne. „A možná u citlivějších dětí může být výsledkem jen to, že se bojí, a to někdy i později v životě. Třeba tmy, sklepa, uzavřených prostor a podobně,“ dodává Danuše Jandourková.
Jak na Mikuláše a Ježíška
To, že se děti nemají strašit, ale neznamená, že bychom je měli ochudit o tradice v podobě slavné trojice Mikuláš, čert a anděl. Ale chce to jít na to trochu jinak. Nevyužívejte je ke strašení, ale k bilancování. A jako hlavního hrdinu zvolte Mikuláše, nikoli čerta. „Mikuláš se může dětí zeptat, co se jim daří, čím dělají rodičům radost a čím je naopak trápí. A zkusit se domluvit, v čem se zlepší. Čert i anděl jsou symboly dobra a zla, ale měli by být v pozadí,“ radí Danuše Jandourková.
Podobné to je i s Ježíškem. Zapomeňte na věty typu „jestli nebudeš hodný, Ježíšek ti nepřinese žádné dárky“ a použijte ji v trochu jiném pořadí. Zkuste raději říci: „To jsem ale zvědavá, zda jsi byl tak hodný, že ti Ježíšek nadělí nějaké dárky.“ A protože děti pod stromečkem vždy něco najdou, můžete se s nimi pak radovat, že to vyšlo, že být hodný se vyplácí.
Vybudujte si respekt bez strašidel
Strašení je jen takové chvilkové záchranné lano, které stejně brzy povolí a bude nám nanic. Mnohem lepší je odmalička dětem vysvětlovat, co je a co není správné a žádoucí. Navíc slovu „zlobit“ většina malých dětí nerozumí. Co to je „to zlobit“, honí se jim v hlavičkách. „Spíše je třeba řešit konkrétní prohřešky, teď a tady,“ upřesňuje Danuše Jandourková. Mnohem víc než ježibaby a podobné nereálné výhrůžky do budoucna se tak vyplatí konkrétní pojmenovávání věcí a jejich okamžité řešení. A k tomu je samozřejmě potřeba trpělivost, pevné nervy a důslednost.
Ale i když vám někdy ty nervy ujedou a nechtíc vytáhnete tu ježibabu, nezoufejte. Pokud není strašení základním stavebním prvkem vaší výchovy, budou na to vaše děti možná jednou se smíchem vzpomínat.
A jak je to se strašením u vás doma? Používáte pohádkové „zbraně" a voláte na děti všemožné postavičky od vodníka po Polednici? Přidejte své veselé i výchovné zážitky do diskuse pod článkem!
