Článek
My Češi sůl prostě milujeme. Zatímco Světová zdravotnická unie doporučuje sníst této pochutiny nanejvýš 5 gramů za den (přibližně jedna čajová lžička), dopřáváme si jí podle údajů Českého statistického úřadu průměrně více než trojnásobek: průměrně 16,5 gramů denně. A to prosím včetně kojenců a lidí držících nejrůznější diety.
„Já přece skoro nesolím," říkáte si teď možná. Kde by se vzaly tři lžičky denně? To, co si nasypete do polévky, je bohužel jen špička ledovce. Nejméně tři čtvrtiny soli, kterou sníte, pochází z průmyslově zpracovaných potravin. Tato skrytá sůl je doslova všude, i v jídle, které považujete za celkem nezávadné, nebo dokonce zdravé – v pečivu, cereálních sušenkách, uzených rybách, nakládané zelenině nebo v pivu.
Sůl? Dle lékařů – čím méně, tím lépe!Foto: thinkstock
Proč solení vadí?
Jedlá kuchyňská sůl se skládá ze sodíku, chlóru a nepatrného množství dalších látek. Dva a půl gramu soli obsahuje asi 1 gram sodíku – a o ten právě jde. Sodík je nezbytný k přenosu nervových impulzů a pro svalovou činnost. Společně s dalšími prvky se také podílí na udržení rovnováhy tekutin v těle – nejdůležitější úlohu v tomhle procesu mají ledviny. Když je ale sodíku moc, ledviny svou práci nezvládají. V buňkách se zadržují přebytky tekutiny, což vede ke zvyšování krevního tlaku a ateroskleróze.
Podle WHO patří sodík (společně s cukrem a transmastnými kyselinami) mezi látky, jejichž nadbytek ve stravě je zodpovědný za stoupající výskyt civilizačních chorob.
Začíná to od dětství
Průzkum stravovacích zvyklostí dětí do tří let, který před třemi lety uskutečnilo poradenské centrum Výživa dětí, přinesl překvapivé zjištění: 80 % miminek mezi 6 a 12 měsíci má ve stravě nadbytek soli. Ve dvou letech už překračují doporučené množství sodíku všechny děti, některé až čtyřnásobně.
Průzkumy hovoří jasně. Již malé děti dostávají do těla více soli, než je potřeba!Foto: thinkstock
„Nadbytky byly zjištěny i u dětí, které byly kojeny a dokrmovány pečlivě připravovanou domácí stravou,“ uvádí doc. Zuzana Urbanová z Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a dodává: „Velkým nešvarem je například častá konzumace pečiva, které mnohé děti dostávají už od kojeneckého věku. Později se k pečivu přidají ještě sýry, nebo dokonce uzeniny, které mají obsah soli tak vysoký, že už jedna porce pokryje celodenní doporučenou dávku.“
Sůl je návyková!
Z dětí, které si v batolecím věku navyknou na slané, vyrostou dospělí s posunutým chuťovým vnímáním. Možná i váš manžel patří k těm, kteří si dosolí a dopepří jídlo ještě dřív, než do něj ponoří vidličku. Slané navíc zvyšuje žízeň i chuť k jídlu – jak dobře vědí restauratéři, kteří umisťují na stoly balíčky slaných mandlí. Přesolené jídlo tak nezvyšuje jen počty pacientů kardiologických ordinací, ale také obezitologů. (Co ještě ohrožuje vaše srdce? Přečtěte si tady: 6 nebezpečných zabijáků vašeho srdce.)
...ale dá se odnaučit
Ve většině vyspělých evropských zemí jsou v „solné osvětě“ dále než my. Například ve Finsku se od roku 1970 vedla celostátní kampaň za snížení solení. Během 30 let se podařilo spotřebu soli srazit na třetinu původní hodnoty! Odměnou bylo celostátní snížení úmrtnosti na cévní a mozkové příhody o 75 %. K zajímavému zjištění došli při „protisolné“ kampani také ve Velké Británii: úbytek soli o 10–20 % strávníci vůbec na chuti jídla nepoznali.
A jak je to u vás doma? Proti skryté soli se brání těžko, viďte? „Viditelné“ solení ale ovlivnit lze. Můžete začít třeba tím, že odstraníte slánku z jídelního stolu a schováte misku s chipsy...
