Šokující dětské hry a vynálezy

Jaké šílené nápady se mohou zrodit v dětském mozečku? To si přečtěte v následujícím článku.

Bylo léto a v bytě létalo množství much. Ty šestileté Terezce a její stejně staré kamarádce dost vadily. A tak když holky zůstaly doma chvilku samy, protože Terezky maminka šla vyvenčit psa, rozhodly se s nepříjemným hmyzem zatočit! „Mami, už tu nebudou mouchy. My jsme vyrobily super hovínkovou mucholapku,“ hlásily holky nadšeně, jakmile se maminka Monika vrátila domů. A na kuchyňském lustru vážně visel podezřelý kousek lepicí pásky, kolem něhož se rojily mouchy.

„Hned jsem tušila, že něco není dobře, ale přesto jsem se holek se zájmem zeptala, jak to udělaly,“ vzpomíná Monika. Ta se poté dozvěděla, že jedna z holčiček vykonala velkou potřebu, druhá se chopila zubního kartáčku, kterým „dílo“ své kamarádky umě nanesla na lepicí pásku, kterou zavěsily do kuchyně, protože tam bylo much nejvíc.

„Nejdřív jsem byla v šoku, ale hned jsem si uvědomila, že bych jim neměla nadávat, protože se vlastně chovaly velmi logicky a chytře,“ popisuje Monika s tím, že šla s hrůzou do koupelny a čekala tam pořádnou spoušť. „Ale ony po sobě všechno naprosto dokonale uklidily, včetně vycíděného kartáčku na zuby. Přesto jsem radši vyhodila všechny kartáčky, co jsme doma měli, a pořídila nové,“ směje se Monika. Ta obě holčičky nakonec pochválila za vynalézavost, ale zároveň jim vysvětlila, že příště bude přeci jen lepší koupit mucholapku v obchodě.

Vypadá to, že čím více dětí se sejde pohromadě, tím více hloupostí dokážou vymyslet. Maminky šesti pětiletých dětí si myslely, že společně strávený den bude fajn. Děti se zabaví, maminky si popovídají a všem bude příjemně. „Po nějaké době nám bylo podezřelé, že se z dětského pokoje neozývá jediný zvuk. Tak jsme se šly podívat,“ popisuje jedna z maminek Andrea. Jakmile do pokojíčku vstoupily, polilo je horko!

„V pokoji bylo snad padesát stupňů a děti nikde,“ pokračuje Andrea s tím, že všechny byly naštosované pod postelí, která byla ze všech stran obestlaná peřinami a dekami. Když vylezly, byly nahé, zpocené a rozhicované. „Co je? Hrajeme si na saunu!“ reagovaly na nechápavé pohledy svých matek. „Normálně si v pokoji pustily topení naplno, přitom bylo léto, takže tam bylo teplo i tak. Svlékly se, vlezly pod postel, a veškerá místa, kudy mohlo unikat teplo, ucpaly,“ říká Andrea.

Svědkem stejně nepochopitelné hry se staly i dvě dvacetileté Lucky, které hlídaly dva tříleté caparty. Sice to vypadalo, že si děti skvěle hrají, ale najednou se ozval z pokojíčku nelidský řev. „Vlítly jsme tam a viděly malého Matěje, jak sedí na zemi, má zavřené oči a děsně brečí,“ popisuje Lucka. Matěj nebyl schopen slova, jen popadal dech a bulel. Jeho stejně stará kamarádka Kačenka zakoulela očima a vysvětlila, že si hráli na slepce.

„Matěj byl ten slepec, což znamenalo, že musel mít zavřené oči a poslepu chytat Káťu. Ta ho mátla tím, že po pokoji pohazovala plyšákem, který po nárazu na zem vydával zvuk. A Matěj se za tím zvukem poslepu vrhal, až to narval do stolu a praštil se do břicha,“ vysvětluje Lucie. Navíc byl Matěj tak poctivý hráč, že i při zranění stále odmítal otevřít oči a dál předstíral, že je slepý.

Dětská fantazie jednoduše nezná mezí. Vymyslí toho vážně spousty a rodiče se dost často nestačí divit. Ale díky bohu za to, vždyť na ty jejich výmysly pak vzpomínáme celý život.

A co vy, milé čtenářky? Jakou hrou vás překvapily vaše děti? Podělte se s námi o své zážitky v diskusi pod článkem.