Šok: Kamarádka mi přebrala chlapa těsně před svatbou

Třiatřicetileté Barboře se to stalo před měsícem, pouhý týden před dlouho plánovanou svatbou.

„Se Zdeňkem jsme se znali skoro patnáct let, z toho jsme spolu osm let žili. Rozuměli jsme si, měli se rádi, všichni kolem nás říkali, že jsme téměř ideální pár. Po sedmi letech jsme začali plánovat svatbu. Měla být velká, se spoustou hostů. Vše jsem zařizovala sama, bavilo mne to a naplno jsem si užívala roli budoucí nevěsty. Pár dní před svatbou jsem si šla zkoušet se svou nejlepší kamarádkou Marií svatební šaty," vypráví Bára.

Zrovna když si Marie odskočila na toaletu, zazvonil jí telefon, který měla položený na židli v kabince. Když se Bára podívala na displej, kdo volá, úplně v ní zatrnulo. „Miláček" a pod tím zobrazené číslo jejího budoucího manžela! „Následující chvíle i dny si pamatuji jen matně. Obvinění, přiznání, scény, hádky, výčitky, rušení svatby na poslední chvíli a vysvětlování nevysvětlitelného příbuzným," vypráví smutně.

Máte-li za sebou podobnou smutnou událost jako Bára, asi vám příliš do smíchu nebylo, a možná není dodnes. Kromě pocitu zrady, lítosti a zklamání se ve vás může mísit i pocit zlosti a chuť po pomstě. Dost často obrácená proti „sokyni", v tomto případě kamarádce, místo proti bývalému partnerovi, kterého můžete mít tendenci ospravedlňovat.

„Pomyslná vina v celém příběhu přitom určitě není pouze na kamarádčině straně. Bářin bývalý přítel přece není bezduchá loutka, která by se do celé aférky nechala bezbranně zatlačit. Je otázka, zda by v podobné situaci neměla být zhrzená snoubenka své kamarádce spíše vděčná. Nelze totiž vyloučit, že jí jen ušetřila pozdější lapálie. Mohlo se totiž stejně snadno stát, že by ho nějaká jiná odloudila tak jako tak. Třeba až po svatbě a v době, kdy už by měli jedno či dvě malá robátka,“ myslí si psycholog Petr Šmolka. „Kamarádka sice mohla dát první impuls, mohla s budoucím ženichem flirtovat, jemu ale zřejmě chyběly potřebné protilátky proti svodu, a tak se až příliš snadno nakazil. Nebo je partnersky poněkud neposedný.“

V Bářině příběhu bohužel neskončilo vše rozchodem. Musela se vypořádat také s tím, jak reagovat na kamarádku, která je zároveň její kolegyní v práci. „V prvních chvílích jsem uvažovala o tom, že ze zaměstnání odejdu a odstěhuji se na druhý konec republiky. Chtěla jsem spálit všechny mosty a začít znovu. Nedovedla jsem si představit, že se budu s Marií vídat denně na chodbě. Pak jsem si ale uvědomila, že bych jí tím jen ukázala, jak moc mne to zasáhlo. Navíc začít ve třiceti někde úplně sama a od začátku také není jen tak. Snažím se jí tedy vyhýbat, i když ona už několikrát projevila velkou snahu se se mnou sejít a vše mi vysvětlit. Já na to zatím ale zatím nemám sílu."

Je vůbec možné, aby vztahy mezi třemi zúčastněnými osobami zůstaly bezproblémové? Pravděpodobně těžko. Vy se cítíte zraněné, oni dva zas možná poněkud provinile. V první fázi je vám vše líto, později máte na oba vztek a přejete jim jen to nejhorší, následně se s tím možná smíříte, ale bolí to pořád. Ať se nacházíte v jakékoli fázi, konstelace pro přirozenou a pohodovou komunikaci jaksi schází.

S bývalým přítelem se proto v prvních dnech ani týdnech po rozchodu nescházejte. Snadno byste totiž mohli sklouznout ke spekulacím o návratu, přemlouvání, výčitkám a podobně, což rozhodně není vhodné. Naopak se snažte udělat tlustou čáru a začít budovat život bez něj. Neuzavírejte se do sebe, a i když je vám těžko a smutno, buďte co nejvíce mezi lidmi. Pokud máte možnost, zvolte jako předěl mezi starým a novým životem například dovolenou nebo nějaký adrenalinový zážitek. Oboje vám pomůže zapomenout, a navíc zvedne sebevědomí. Další tipy, jak přežít první týdny po rozchodu, najdete v článku Rozchod? Poradíme vám, jak začít znovu!.

Váš vztah s kamarádkou dostal také pěkně na frak a určitě bude hodnou chvíli trvat, než se dá do pořádku. „Úplně a navždy bych ji ale nezavrhoval. Bylo by totiž škoda přijít nejen o partnera, ale i o kamarádku. Záleží však na každé situaci zvlášť. Někdy je pocit zrady tak velký, že se přátelský vztah již nikdy neobnoví, jindy stojí za to nechat věcem čas a kamarádství úplně neuzavírat. Pokud k sobě zase najdete cestu, radil bych některá témata již neotevírat, protože by to mohlo být příliš bolestné," radí psycholog Petr Šmolka.

Každý rozchod jednou přebolí, a i když se vám tomu teď nechce věřit, výraznou roli hraje především faktor času. Nic nelze uspěchat, samy poznáte, co vám pomáhá. Jedno byste však ve vlastním zájmu ale dělat neměly: vytloukat klín klínem a místo toho proradného chlapa si rychle hledat jiného. (Jak poznáte, že už máte to nejhorší za sebou a jste připraveny na nový vztah? Přečtěte si v článku Už jste na něho zapomněly?.) Možná by působil jako náplast na čerstvou nezhojenou bolístku, možná byste chvíli cítily i vůči kamarádce a expartnerovi jisté zadostiučinění – ať zrádce kouká, jak rychle jste se otřepala. Což o to, zrádce by možná koukal, ale zírat byste mohly především vy samy, kým jste si toho mizeru chtěla nahradit.

Zažily jste podobnou situaci? Jak jste se s takovým rozchodem vyrovnaly?