Sex nemám ve smlouvě

Tak nějak jsem zhruba před půl rokem uvažovala. Pohovor proběhl hladce, docela jsem si byla jistá v odpovědích i chování, a proti potenciálnímu zaměstnavateli jsem nemohla říct křivého slova. V mnoha ohledech mi prostě vyhovoval. Když mě později z firmy kontaktovali o výsledku výběrového řízení, prosila jsem v duchu všechny svaté. Vyslyšeli mě... Dostala jsem tu práci a mohla té současné dát vale. Je milé vědět, že na dveře klepe nový start, začíná další etapa života. Někomu změny vadí, ale to já si je spíš užívám.

Připadala jsem si jako v pohádce. Oproti předchozímu zaměstnání byly získané personální výhody velmi příjemným bonusem. Šéfa jsem hned měla oslovovat křestním jménem, což mi připadalo roztomilé, u vykání jsme zůstali i nadále. Byl velmi milý a ochotný. Jen občas utrousil nelichotivou poznámku na adresu své bývalé asistentky. Prý si jednoho dne zničehonic dovolila bez omluvy nedojít do práce. V duchu jsem si říkala, že musela být blázen, když opustila takové místo.

Po příletu a zabydlení se v hotelovém pokoji mě nadřízený požádal, abych i s jistými dokumenty přišla do jeho apartmá, neboť má potřebu se ujistit o průběhu ranního jednání. Nepřišlo mi na tom nic divného, ihned jsem k němu vyrazila. Otevřel s takovým divným úsměvem. Prostě jiným než normálně, úlisným. Všimla jsem si lahve sektu na konferenčním stolku. Optal se mě, zda si dám taky. I když jsem odpověděla, že nemám chuť, tvářil se, že to přeslechl, a nalil do obou skleniček, z nichž mi jednu podal.

Převzala jsem ji, odložila na stolek a rozevřela pracovní desky. Pokynul, ať se posadím. Přisedl si. Blízko. Bylo mi to nepříjemné, chtěla jsem vstát. Nedovolil to. Chytil mě za ruku a zašeptal: „Vím, že se ti líbím, to chlap pozná, hezky si to spolu užijeme, co říkáš?" Můj nechápavý výraz mu nejspíš napověděl, že zájem nemám, tak dodal: „Neboj se, budeš nadšená, něžnost ovládám dokonale, ale ty stejně vypadáš, že to máš ráda tvrdě, nemám pravdu?"

Pokusila jsem se vyprostit z jeho sevření, ale bohužel bylo příliš pevné. Začal mě osahávat a zbavovat halenky. Zápasila jsem a snažila se ho setřást. Marně. Znásilnil mě. A pořád se příšerně smál. Pak mě vyhodil na chodbu. Druhý den večer jsme se vrátili oba stejným letadlem domů, cestou jsem se na něj nemohla ani podívat. Bála jsem se, že by na mě ještě sáhl, a pach jeho kolínské mi dával pořádně zabrat. Tu vůni si budu pamatovat snad do smrti.

Nikomu jsem nic neřekla, takové ponížení se mi nechtělo líčit na veřejnosti a nevím, zda se z toho vůbec někdy seberu. Ve chvíli, kdy jsem si představila, že bych celou záležitost měla líčit se všemi detaily někde na policejní stanici lidem, které jsem v životě neviděla, zvedl se mi žaludek. Do práce jsem už nešla, vymluvila jsem se na nemoc. Teď s obavami hledám novou práci a už chápu předcházející asistentku, že si nechala ujít na první pohled místo snů. Nejspíš nejsem ani první, ani poslední.