Sára: Darovala vlastní vajíčka!

„Minulý rok v červenci jsem byla už poněkolikáté darovat krev,“ začíná své vyprávění 25letá studentka Sára, „vždycky mě podobné zákroky bavily, ani nevím proč. Možná se mi líbí, že můžu darovat něco ze sebe a druhým pomoci. A právě tehdy mě napadlo, že bych chtěla darovat vajíčka. Nevěděla jsem, co takový zákrok vlastně obnáší. Ale chtěla jsem to zkusit a pomoci tak páru, který vlastní děti mít nemůže.“ Na úvod ještě dodává, že vlastní děti ani do budoucna neplánuje.

„Na internetu jsem si vyhledala kliniku. Klikla jsem na první, kterou mi vyhledávač ukázal, a zavolala tam. Ptali se mě, jestli vím, co mě zhruba čeká. Řekla jsem, že jsem si pročetla materiály na jejich stránkách, což prý stačilo. Objednali mě hned na první vyšetření.“

Svá vajíčka totiž nemůže darovat úplně každý. Tomu, aby vás klinika vůbec přijala jako vhodnou dárkyni, musí předcházet série vyšetření. „V křesle jsem podstoupila klasický ultrazvuk, aby zjistili, jestli nemám srůsty na děloze. Pak mě ještě poslali na vyšetření krve, kvůli nemocem a genetice. Na výsledky jsem čekala asi 3 týdny,“ popisuje proceduru Sára. Zjišťuje se přítomnost viru HIV 1 a 2, hepatitidy, bakteriálních onemocnění, při genetických testech chromozomální anomálie, například i riziko Downova syndromu. Spolu s lékařkou ještě Sára prošla obsáhlý dotazník, týkající se rodinných anamnéz a dědičných chorob.

„Po uplynutí čekací doby jsem zavolala na kliniku. A vzali mě!“ V té chvíli už lékaři přesně věděli, které neplodné ženě budou Sářina vajíčka brzy patřit. „Museli jsme sladit moji a její ovulaci. Doktorka mi stanovila říjnové datum, kdy mám vysadit antikoncepci. Dva dny nato jsem dostala menstruaci a přišla na kliniku.“ Od chvíle, kdy se Sára dozvěděla datum vysazení antikoncepce, brala prášky neustále bez vynechání týdne, tedy bez menstruace. V okamžiku, kdy prášky vysadila, začala menstruovat.

„Na klinice mě čekal balíček injekcí a výklad o tom, jak si je píchat. Každý den ve stejnou dobu jsem si totiž musela do břicha vpustit dvě. Jednu už nachystanou v ampulce, druhou jsem připravovala sama z roztoku a dávky prášků.“ V té první ampulce byl Decapeptyl 0,1 mg, který obsahuje látku triptorelin, stimuluje hypofýzu a následně i vaječníky. Ve druhé ampulce je Menopur. Ten obsahuje přírodní hormony, které napomáhají vaječníkům vytvořit mnoho míšků (folikulů), kde mohou dozrávat vajíčka.

Každé ráno v sedm hodin si tedy před cestou do školy aplikovala léky, které uschovávala v lednici. Lékaři jí sice varovali před tím, že hormony mohou způsobit například bolesti břicha nebo zesílené nepříjemné pocity podobné těm, které žena mívá běžně před a během menstruace. Nic takového však v případě Sáry nepřišlo a zvýšený přísun hormonů se na ní podle jejího názoru významně neprojevoval.

Po týdnu následovala kontrola ultrazvukem a bohužel i zklamání. Vyvinula se pouze tři vajíčka místo nutných deseti. „Po týdnu by folikuly, ve kterých dozrávají vajíčka, měly měřit asi 10 mm, ty moje tak velké ani nebyly. Nejspíš proto, že jsem několik let v kuse brala stejnou hormonální antikoncepci a tělo vzdorovalo. Nebo za to také mohl stres. Nevím.“ Sbohem a šáteček, zkuste zavolat po Novém roce, třeba to zkusíme znovu! Tak nějak znělo doporučení kliniky po neúspěšném pokusu.

Po Vánocích na kliniku Sára znovu zavolala a dostala druhou šanci. Nejspíš proto, že sama chtěla. A také proto, že je vysokoškolačka a dá se tudíž předpokládat, že má kvalitní genetickou výbavu. „Podruhé už to bylo jednodušší. Nemusela jsem absolvovat znovu žádné testy, jen jsme se domluvili po telefonu na datu vysazení prášků a já druhý den menstruace přišla. Dostala jsem znovu injekce, tentokrát silnější dávku hormonů, a šla jsem domů. Zhruba po týdnu následoval ultrazvuk s pozitivním výsledkem. Měla jsem v sobě 10 vajíček, z toho dvě dosahovaly 10 mm!,“ líčí Sára druhý pokus. Tentokrát si z kliniky odnesla další injekce s tím, že měla opět přijít za tři dny – pro poslední injekci. „Jmenovala se Pregnal a měla připravit vajíčka na odběr. Následující den byl zcela bez injekcí a den poté jsem nastupovala na zákrok.“

V místnosti, která byla prakticky oddělená od celého komplexu – tak, aby se dárkyně nesetkala s obdarovávanou,čekaly spolu se Sárou ještě další dvě ženy, připravené na odběr. Asi po hodině čekání odvezli Sáru na sál, kde jí pod celkovou narkózou odebrali 10 folikulů s vajíčky o velikosti zhruba dva centimetry. „Za několik minut jsem se probudila v odpočinkové místnosti. Byla to opravdu jen chvilička. Asi hodinu jsem odpočívala, pak jsem podepsala dva papíry, dostala obálku a v doprovodu kamarádky jsem odešla domů.“

V obálce čekalo na Sáru 20 tisíc korun. Říká se tomu „odměna“. Za to, že do svého těla dobrovolně vpravujete hormony a že se v době procedury chováte zodpovědně. Sex mít můžete. Obezřetně chráněný, ale můžete.

A co se stalo dál? Sára měla ještě pár dní pocit nafouklého břicha. Ten ale brzy zmizel. Vlivem hormonů nebo možná dobrovolnou sexuální abstinencí (pro zákrok opravdu není nutná) se její apetit natolik rozjel, že se musela doslova „vybít“. Ale prý to pak stálo za to… Rozhodnutí nelituje, nevadí jí, že bude její dítě běhat po světě a ona o tom ani nebude vědět. Podepsala slib, že po něm nikdy nebude pátrat.

O tom, že darovala vajíčka, prakticky nikdo z jejího okolí neví. Bojí se, že by ji odsoudili, nepochopili a obvinili z toho, že to udělala pro peníze. A i kdyby… Minimálně jedna budoucí maminka jí bude víc než vděčná. Anonymně.