Článek
Ideální je, když se rodiče milují navěky a jejich děti si mohou užívat luxusu zvaného „fungující rodina“. V praxi to ale často končí úplně jinak (navíc o tom, že zůstávat spolu jen kvůli potomkům nemá význam, vás přesvědčí článek Špatný manžel, dobrý otec. Odejít, či zůstat?). Děti musí čelit rozvodu svých rodičů a tomu, jak se dohodnou či nedohodnou na péči o ně. Nejčastější jsou následující varianty, ale každá má své výhody i nevýhody.
1. Dítě v péči jednoho rodiče
Jde asi o nejrozšířenější model, kdy je dítě soudem přiděleno jednomu z rodičů, nejčastěji matce. Druhý rodič má pak stanovené pravidelné návštěvy a schůzky s dětmi. Bývá to většinou jeden společný víkend za čtrnáct dní a nějaký delší čas o prázdninách. Jakkoli je u nás běžná, výhod má jen minimum:
- Vše je jasně stanoveno soudem, tudíž nemají rodiče téměř žádný prostor na dohady a hádky.
- Rodiče spolu mohou mít jen minimální kontakt, což je především u párů, jejichž vztahy jsou hodně nepřátelské, jistě výhodné.
Na děti by rodiče měli myslet předevšímFoto: Thinkstock
Nevýhod je víc. Především intervaly návštěv s druhým rodičem jsou příliš dlouhé, dva dny za čtrnáct dní je skutečně málo. „Navíc to svádí k tomu, že se ten rodič, který je víkendový, snaží dítěti vynahradit to, že je s ním málo. Místo poklidného trávení času spolu, se pro něj snaží chystat speciální zážitky, bombastické výlety, a pak jim chybí takový ten obvyklý společný čas, který spolu lidi tmelí,“ upřesňuje psycholožka Anita Michajluková z Centra zvyšování psychické odolnosti.
Jasně stanovené návštěvy druhého rodiče pak mohou být problém především u starších dětí, které mají více svých zájmů, a nemusí se jim zrovna ten daný víkend hodit. Tím může dojít k tomu, že se kontakt s jedním z rodičů omezí na naprosté minimum. V tu chvíli je jedinou možností dohoda rodičů, což nemusí vyjít.
2. Střídavá péče
V tomto případě mají dítě v péči oba rodiče, kteří si spolu se soudem stanoví, jak často se budou střídat. Většinou to funguje tak, že je dítě týden či čtrnáct dní u jednoho rodiče, a pak stejně dlouho dobu u druhého. Nepsanou podmínkou je ale malá vzdálenost mezi bydlišti obou rodičů. „Neustálé měnění školy či okruhu kamarádů není pro dítě příliš šťastné,“ říká psycholožka Danuše Jandourková.
Výhoda tohoto systému je především v tom, že dítě tráví s oběma rodiči stejný čas.
Děti jsou po rozvodu většinou svěřeny matceFoto: Thinkstock
Jinak je tu ale hodně rizik:
- Dítě se neustále stěhuje – jsou děti, které tyto změny snášejí dobře, ale některé mohou být zmatené. „U mámy i u táty je to zcela jiné, takže dítě pak musí vždy po týdnu přepnout na jiný způsob fungování, což nemusí vždycky zvládat,“ vysvětluje Anita Michajluková.
- Neustálé loučení – u citlivějších dětí může být problém v tom, že se musí s jedním i druhým rodičem pokaždé loučit. Může se mu stýskat, a ve chvíli, kdy si zvykne, opět přichází loučení a stěhování.
- Nutnost flexibility – v tomto modelu je schopnost rodičů se dohodnout naprostou nutností. Protože třeba zrovna v týdnu, kdy má být ratolest u otce, slaví babička z matčiny strany narozeniny a je potřeba změnit střídání.
Střídavá péče na první pohled vypadá velmi spravedlivě, ale jednoduše jsou děti, pro které příliš vhodná není. „Já osobně nepovažuji střídavou péči za nejšťastnější. Mám pocit, že je řešením spíš pro rodiče než pro dítě,“ říká Danuše Jandourková.
3. Rozdělení sourozenců
Není to příliš časté, ale občas se to stane. V případě, že rozcházející se pár má dvě a více dětí, je možné je rozdělit. Tedy, že jedno bude mít v péči matka a druhé otec. Všichni ale asi tušíte, že tohle moc šťastná varianta není. „Opět mi to připadá spíš jako řešení pro rodiče, aby žádný z nich nepřišel zkrátka,“ tvrdí Danuše Jandourková.
Jen si představte, co se asi bude honit hlavou třeba Pepíčkovi a Aničce. Pepíček bude žít s tatínkem a bude přemýšlet, proč s maminkou zůstala Anička. Znamená to, že má máma radši Aničku? Že o Pepíčka nestála? A stejně dumat bude i Anička. „Navíc rozdělit děti, které k sobě mají blízko, není rozumné. Je to nešetrné a je potřeba zvážit, zda je to ta nejlepší možnost právě pro ně,“ dodává Anita Michajluková.
4. Samostatná dohoda rodičů
Tohle je nejlepší způsob, jak i po rozvodu fungovat víceméně jako rodina. Bez soudů, právníků a příkazů se dohodnout, jak se o děti postarat. „Pokud jsou rodiče schopni se dohodnout, nehádají se, neútočí na sebe a podobně, je to skvělé. A pokud to zvládnou čerstvě po rozvodu, je dost nepravděpodobné, že by se někdy později rozhádali,“ říká Anita Michajluková.
Je prostě skvělé, když dítě žije oficiálně třeba s matkou, ale ví, že kdykoli bude chtít vidět otce, může. Nikdo nepočítá, kolik času kdo s kým tráví, jde o to, že je dítě šťastné. Když má chuť na poklidný víkend v náruči matky, má ho mít. A pokud chce strávit chlapský víkend pod stanem se svým tátou, opět to není problém. „V téhle variantě je jen důležité, aby rodiče nebrali to, jak moc času s nimi dítě chce trávit, jako svoje ,vysvědčení' dobré matky či otce,“ připomíná Anita Michajluková.
Základní pravidlo je ale u všech modelů stejné! Pokud se rozvádíte, myslete především na děti, ne na sebe!
Tip redakce:Jste teprve na začátku a o založení rodiny jen uvažujete? A nevíte, zda bude váš partner dobrý otec? Otestujte si ho!.
Jste po rozvodu a přesně tohle jste řešili? Jak jste to zvládli? Zapojte se do diskuse.
