Nemáte sprchu v kuchyni? Chyba!

Mnozí tvrdí, že v kuchyni se vše točí kolem plotny. Jenže realita je jiná. „Mytí nádobí, napouštění nádob, mytí rukou – na všechny tyto potřeby bývají baterie použity až devadesátkrát za den. To už je dostatečný důvod, aby byla při jejich nákupu věnována velká pozornost kvalitě a snadnému používání,“ říká Radka Nováková z firmy Hansgrohe. Uvádí se, že kuchyňská neboli dřezová baterie je vůbec nejpoužívanějším přístrojem v domácnost. Jak tedy vybrat tu správnou?

I když se klasické kohoutkové baterie vyrábějí a vyjdou levněji, do kuchyně je vhodné zvolit pákovou. Její snazší ovládání oceníme třeba tehdy, když budeme mít ruce od těsta a nebude se nám chtít na vyleštěný kov sahat – do páky stačí strčit loktem a voda na mytí teče.

Naopak se odborníci nemohou dohodnout na tom, zda sem pořídit termostatické baterie nebo ne. Nic tím nezkazíme, ale jde spíš o vyhozené peníze. Jsou totiž mnohem dražší než pákové a jejich výhodu – že z nich teče voda o konstantní teplotě, ať se děje, co se děje – sice oceníme hlavně při dlouhém sprchování, ale ne v kuchyni, kde si ruce myjeme pár vteřin nebo napouštíme vodu do hrnce a pak ho stejně stavíme na sporák a vodu ohříváme.

Naopak rozhodně se vyplatí pořídit si do kuchyně sprchu! Tedy přesněji řečeno baterii, která má na konci výpusti malou vestavnou spršku. Ta zastane více práce, než se na první pohled zdá. Nejenže s ní lépe opláchneme zeleninu, ale také snadno smyjeme třeba mastnou špínu ze stěn dřezu. A pokud máme malou kuchyni – a nemusí být tak malá, protože u některých výrobků lze hadici vysunout až na metr a půl – kde jsou varná deska a dřez vedle sebe, není nic jednoduššího než napouštět vodu do hrnce, který už stojí na sporáku. Tahat ho z místa na místo už není třeba.

Designové kuchyňské baterie zaujmou v kuchyni na první pohled. Jsou zpravidla vysoké a tyčí se nad pracovní deskou i několik desítek centimetrů. Je to nejen krásné, ale i praktické. Pokud bychom zvolily nízkou, jako třeba v koupelně, tak do plastové láhve nic nenapustíme. S vysokou armaturou to zvládneme hravě.

Při výběru se také setkáme s možností volit mezi baterií nástěnnou, která se instaluje do zdi, nebo stojánkovou, jež se dává na pracovní desku za dřez nebo někdy přímo do jeho hrany. Druhá možnost je praktičtější a oceníme ji i po letech, když budeme muset kupovat novou. Ty z nás, které si před lety pořídily nástěnné baterii, mohou mít nyní problém při výměně za novou. Kdysi se standardně vyráběly ve velikosti deset centimetrů – tou velikostí se myslí rozteč, tedy vzdálenost trubek ve zdi – a nyní je to zpravidla ve světě používaných patnáct. A protože trubkami ve zdi nehneme, buď sem musíme použít redukci, která je ale vidět a rozhodně kuchyni na kráse nedodá, nebo sehnat výrobek v původním rozměru. Ty se dělají zpravidla jen okrajově a žádné designové kousky v nich neobjevíme.

Pokud ale zvolíme baterii stojánkovou, je vše ukryté za dolními skříňkami a změny se provádějí jednoduše.

I když samozřejmě každou z nás bude zajímat, zda je baterie kulatá či hranatá a jak vypadá, mnohem důležitější je to, co se skrývá uvnitř. Ke standardu by tak měla patřit keramická kartuše – to je to zařízení, které nám reguluje jak množství vytékající vody, tak pomáhá při mísení teplé a studené. V „provozu“ je proto mnohokrát denně. Je tedy důležité, aby kartuše byla vyrobena z kvalitní keramiky, která se ani po čase nebude obrušovat. Jinak nám baterie přestane fungovat, jak má.

Nejen v oblastech s tvrdou vodou je dobré baterii chránit před vodním kamenem. „Do oblastí s vyšší tvrdostí vody bych tak doporučila ty výrobky, které mají v perlátoru silikonový kroužek. Ten nejenže snižuje tvorbu usazenin vodního kamene, ale pokud se na silikonovém kotoučku nějaký vodní kámen usadí, lze ho snadno ručně odstranit,“ říká Radka Nováková.

Ale pozor s tou čistotou! Podle výrobců si totiž většinou baterie ničíme samy, a to naší přílišnou pečlivostí. Zvlášť kdy je po vzoru televizních reklam drhneme agresivními přípravky na odstraňování vodního kamene, jež jsou schopné „rozežrat“ povrch baterií a ty nám pak začnou reznout.

Rada na závěr proto zní: Nic se nemá přehánět.