Poprvé bez dítěte? Stop slzám!

Je odcházení a odcházení. Na jedné straně stojí několikaminutové odběhnutí do obchodu, kdy vám nemluvně pohlídá babička, na té druhé je odloučení (třeba i pravidelné, protože pracujete) až na několik hodin či dní, kdy dvouletý syn nebo dcera plně vnímají fakt, že odcházíte. Zbytečným tyátrům a slzám se vyhnout dá – takhle!

„Domluvila jsem se s mámou, že mi rok a půl starého syna pohlídá,“ líčí situaci 25letá Hana, „chtěla jsem si vyrazit s kamarádkami do kina a alespoň na chvíli si oddechnout. Syn už skoro spal, máma přišla včas a já se nenápadně vytratila. Samozřejmě hned po zabouchnutí dveří se synek vzbudil a začal mě zběsile hledat a hystericky plakat. Musela jsem se vrátit a z kina nebylo nic.“

„Podobné útěky v nestřeženou chvíli bych rozhodně nedoporučovala,“ komentuje případ psycholožka Danuše Jandourková, odbornice z naší poradny Jak na děti. Upozorňuje, že nelze najít obecný vzorec na správné opouštění dítěte, neboť každé dítě je individuální a záleží na matce, jakou s tím má zkušenost. „Malým dětem asi moc nevysvětlíte, proč najednou mizíte pryč. Těm větším – tak od roku a půl, dvou let – je dobré říci, jdu pryč tam a tam, budu dělat to a to, vrátím se.“ Loučení ale v žádném případě neprotahujte. Oznamte odchod, rozlučte se a odejděte.

Čtenářka Andrea se zase potýkala s až panickou hrůzou svou dcerku opustit. „Nemůžu od ní odejít! To přeci jen tak nejde! Tyhle věty mi pořád rotovaly v hlavě,“ svěřuje se Andrea, „nevzpomínám si, že by první ani žádné další následující loučení probíhalo v klidu. Bylo mi špatně, byla jsem podrážděná a dcerka plakala. Své odchody jsem tedy nakonec redukovala na minimum – bylo to lepší pro mě i pro ni.“

Andrea zažila typický příklad toho, jak děti reagují spíše na úzkost matky než na samotný odchod. „Některé děti snášejí odloučení dobře. A i ty, co pláčou, si většinou zvyknou,“ reaguje Danuše Jandourková, „dotazy typu Nebude se ti po mně stýskat? nebývají těmi nejšťastnějšími.“ Matčina úzkost se dá také redukovat tím, že zvolíte vhodné hlídání.

Ideálními kandidáty na pravidelné bezproblémové hlídání jsou samozřejmě příbuzní a známí. „Každé mámě se stýská. Ale je přeci dospělá, takže to vydrží!,“ vysvětluje Danuše Jandourková, „musí si být ale jistá, že dítě nestrádá a je v pohodě. Proto je nutné mít hlídání dotyčnou osobou vyzkoušené."

„Naše první hlídání proběhlo vcelku hladce,“ líčí svou zkušenost čtenářka Lucie, „už od narození Áji k nám dojížděla babička, aby si na sebe zvykly. Věděla jsem, že zvládne vše od přebalování až po krmení. Poprvé byla Ája hlídaná ve 4 měsících od 20 do 2 hodin, vše proběhlo bez problémů. Odcházela jsem v klidu, pravidelně jsem babičce volala a samozřejmě jsem v případě nutnosti mohla během několika minut dorazit domů.“

Pokud se chystáte vyjet daleko mimo domov na několik dní, svůj odjezd důkladně zvažte. „Dítě do jednoho roku bych na více dní nechávala hlídat jen výjimečně," potvrzuje lékařka Jandourková. Starší děti (od tří let) obvykle ocení i společnost jiného dítěte.

Ne každá žena má po ruce ochotnou babičku, která zaskočí na hlídání. Pak se může obrátit na profesionální hlídače. Jak ovšem dítko připravit na to, že přijde úplně cizí paní? „V prvních dnech hlídání pečovatelkou děti opravdu často brečí, např. když matka odchází do práce," přiznává specialista Jiří Havlíček z agentury imimi.cz. Zkušená pečovatelka ovšem dokáže rychle odvést pozornost jinam – pohádkou nebo např. oblíbenou hračkou. Dobrým trikem je i vytvoření rituálu.

„Konkrétním případem byla jedna z našich klientek, která své dceři na uklidnění vždy nakrájela banán a začala vyprávět pohádku," popisuje Jiří Havlíček. Když pak bylo dítě poprvé hlídáno, celý den probrečelo a nebylo k utišení. „Jakmile však pečovatelka využila tuto fintu – banán s pohádkou, dítě jakoby pochopilo, že je ve známém prostředí, nehrozí mu žádné nebezpečí a po pár dnech začalo pečovatelce plně důvěřovat a při hlídání již přítomnost matky téměř nevyžadovalo." S pravidelným profesionálním hlídáním začínejte nejlépe kolem 6. měsíce.

Cena takového hlídání je individuální, pohybuje se mezi 100–140 Kč za hodinu v případě pravidelného hlídání, nárazové hlídání kolem 170 Kč a to expres se vyšplhá až na 225 Kč za hodinu.

A jak to bylo s prvním opouštěním dítěte u vás? Proběhlo vše v klidu, nebo jste zažily hysterické scény? Máte nějaké fígly, jak děti omámit, aby váš odchod nesly bez zbytečných slz? Zapojte se do diskuse pod článkem! Pokud vás trápí vaše ratolesti, zkuste si zajít pro radu do naší poradny Jak na děti – ZDE.