Pomohla mi. A pak mě chtěla zničit!

Dcera se mi narodila hned po škole, proto jsem nástup do práce po mateřské neměla vůbec jednoduchý. Praxe žádná, zkušenosti jen teoretické, do toho všeho malé dítě, které pro potenciálního zaměstnavatele znamenalo jen neustálý paragraf a záskoky.

Dlouho jsem tedy nemohla sehnat místo, když přišel manžel s tím, že jedna naše známá (a jeho dávná bývalá přítelkyně) slíbila, že se poptá u nich ve firmě.

Nakonec se zadařilo a díky této paní jsem místo dostala. Byla jsem šťastná, práce v kanceláři a peníze také docela slušné. Nechtěla jsem tedy moc remcat, když se mi po čase zdálo, že všechno není úplně v pořádku.

Začalo to drobnostmi, třeba jsem zjistila, že jsem klíče od kopírky nedostala ne proto, že nebyly, nýbrž proto, že mé známé a kolegyni v jedné osobě činilo velkou radost, když ji pokaždé o klíče musím žádat. Stejně tak mi úmyslně pár věcí neřekla, takže jsem zpočátku dělala chyby.

Postupem času jsem ale cítila, že se na mě ostatní dívají tak nějak divně, když jsem v místnosti, mlčí, když přicházím, rychle umlkají. Až jednou, a to vlastně náhodou, jedna kolegyně mezi zuby ucedila něco o „donáškové službě". Narážku jsem pochopila, a protože dusno v práci není nic příjemného, uhodila jsem na ni a přímo se zeptala, kde a na koho tedy podle ní donáším. A zjistila jsem zajímavé věci.

Naše rodinná známá a má kolegyně, které jsem byla tak vděčná za místo, varovala ostatní, ať si na mě dají pozor, protože jsem pár věcí vyslechla a údajně je nosím výš. Stejně tak jsem se pak dozvěděla, že stejná osoba si na mě stěžuje u vedoucího a tvrdí, že polovinu práce musí dodělávat za mě, přestože to nebyla pravda.

Korunu tomu však nasadila, když jednou ve městě potkala mého muže a prý „jen tak v legraci" mu říkala, že se vůbec nezdám a má si na mě dát pozor, protože polovina mužského osazenstva je ze mě celá pryč a dle jejího názoru to s jedním kolegou bude docela vzájemné.

Pro mě to byla poslední kapka. V práci jsem vydržela půl roku a ani o minutu déle. Nejde pracovat někde, kde na vás kolegyně civí jako na udavače, vedoucí vás neustále napomínají za něco, co není pravda. Měla jsem docela štěstí, protože se mi podařilo najít si jinou práci dřív, než jsem firmě dala sbohem. A tam jsem bez problémů už patnáct let.

Netuším, proč mi ona paní pomáhala k zaměstnání, když mě vzápětí chtěla co nejrychleji vyšoupnout. Pochybuji, že by to byly osobní spory, protože s mým mužem se rozešli asi pět let předtím, než se seznámil se mnou. Závěrem bych pak jen chtěla říct, že v každém zaměstnání se najde někdo, kdo vám něco nepřeje, ať rodinu, či úspěch. Někdy to jde se nad to povznést, jindy je ale atmosféra taková, že tam prostě zůstat nemůžete, a pak je lepší pokusit se zavčas odejít.

Máte také v práci kolegyni, která vám jde po krku? Za milou tváří se skrývá intrikánka nejvyššího kalibru? Zažily jste někdy mobbing? Pojďte nám o tom napsat na info@prozeny.cz a vyhrát 500 korun.