Článek
Míše je třiatřicet let a s Petrem žije čtyři roky. Denně na něj čeká s teplou večeří, přičemž netuší, v kolik se vrátí z práce. Nikam nejde, co kdyby přišel a ona mu nestihla naservírovat jídlo. Petr nevynese ani koš, vše, co se týká domácnosti, je automaticky Míšina starost. Nikdo to nikdy takhle neřekl, přišlo to samozřejmě. „Nevím, proč to tak je. Jednoduše mi přišlo přirozené starat se kompletně o domácnost, i když chodím do práce jako Petr,“ říká Míša, kterou role dokonalé hospodyňky přestává bavit.
Tak ať mu jednou nevaří večeři a vyrazí si s kamarádkami, řeknete si. „Přesně to jsem zkusila, ale byl z toho problém. Petr se divil, proč není večeře, jak to, že chci někam jít, a byl dost nepříjemný,“ popisuje Míša. Vysvětlení je zcela jednoduché. Míša si Petra úplně obyčejně rozmazlila a jemu se nechce zaběhlý systém měnit. Proč také, když je pro něj tak výhodný…?
Péče s sebou nese rizika
Na obranu Petra je třeba říci, že Míša si za vše může sama. Hospodyňku zkříženou s otrokyní ze sebe udělala zcela dobrovolně, tak jako spousta jiných žen. K přehnanému opečovávání mají totiž ženy obecně sklony. Důvody, proč se snaží svým partnerům poskytnout bezchybný servis, jsou různé. Nejčastěji jde o následující:
- Jsou ženy, které to baví a jinak by žít nechtěly, ani neuměly
- Přehnané podstrojování je způsobem, jak si udržet partnera a jeho lásku
- Mohou to vnímat jako povinnost, protože tak byly vychovány. Takhle podle nich vypadá správná manželka a matka, a to ať se jim to líbí či nelíbí
Jenže ať už jsou důvody takového rozmazlování jakékoli, nese s sebou vždycky stejná rizika. „Na přehnané opečovávání si partner snadno zvykne. Pokud něco poskytujete jako samozřejmost, mnohdy aniž by to ten druhý vůbec požadoval, lehce se stane, že to začne považovat za něco, na co má právo,“ vysvětluje psycholožka Katarína Lomská Filasová z Centra zvyšování psychické odolnosti. A když si pak muž myslí, že nedostal něco, na co má nárok, je více než logické, že se zlobí. Stejně jako vy, nejspíš zapomněl, že Muži chtějí partnerku, ne služku!.
Rovnost pohlaví? V praxi málokdy!
Podle Kataríny Lomské Filasové je největším problémem to, jak samozřejmě se velká část žen sama pasuje do rolí dokonalých manželek, matek a hospodyněk. Ačkoli se doba změnila, žen, které nepracují a mají na starost jen domácnost, je minimum, všechny stejně postupují podle nepsaného scénáře, který společnost vytvořila už před staletími. „Pořád sice navenek vyhlašujeme, jak jsme rovnocenní, ale jen pár ženám se tato očekávání podařilo zlomit natolik, že když se doma automaticky nehlásí k úklidu a vaření, tak nemají žádné výčitky svědomí. Jen málokterá žena dokáže partnerovi, který si stěžuje na špinavou koupelnu, s úsměvem a bez jakýchkoli pochybností říci, že houbičku a čisticí prostředek prodávají v každé drogerii,“ vysvětluje Katarína Lomská Filasová.
Přitom je obrovský rozdíl, zda podlahu myjete s tím, že musíte, protože jste holt ženská, nebo proto, že jste se tak s partnerem dohodli, protože on zase odvede dítě do školky.
Tip redakce: Navíc muži mají k mopům a prachovkám doslova odpor, takže se úklidu vyhýbají obloukem. Dočtete se o tom v článku Muži a alergie na domácí práce.
Už mě to nebaví, miláčku!
Ale každé ženě jednou dojde trpělivost. Ze dne na den se rozhodne, že s otročinou je konec, a vyhlásí stávku. Jenže reakce partnerů rozhodně nebývá chápavá. Jsou v šoku a to celkem právem. Jejich žena je léta rozmazlovala a teď je chce během chvilky převychovat.
Chce to poněkud pozvolnější postup. Ženy musejí nejdřív samy se sebou vyřešit, proč jim současný stav nevyhovuje a jak si představují nový systém. A pak přichází na řadu rozhovor s partnerem, který musí být naprosto otevřený a konkrétní!
- Proč nepřiznat, že jste si vědoma, že to není vůči němu fér, protože do role super manželky jste se pasovala sama?
- Vysvětlete mu, že vám došly síly, nervy, chuť, popište, jak se doopravdy cítíte.
- Popište problém konkrétně, tedy co přesně už nechcete dělat (mýt nádobí, vysypávat koš, žehlit, vařit…).
- Najděte společné řešení (některé činnosti může dělat partner, o jiné se můžete dělit, večeře může být i studená, případně se dá jít do restaurace…).
Opět se potvrzuje, že nejjednodušší je o problémech mluvit. Mlčení, urážení, nebo naopak cholerické výbuchy vzteku totiž nikdy nic nevyřeší! A nezapomeňte, on za to nemůže, tak ho netrestejte!
A jak jste na tom vy? Rozmazlily jste si své muže, nebo máte štěstí a tenhle problém se vás netýká?