Plovoucí podlaha? Jedině za trest!

Laminátová podlaha se skládá z několika vrstev a jde o materiál na bázi dřeva – vyrábí se z dřevěných zbytků, které se pod tlakem lisují na požadovanou tloušťku. Podle typu výroby se dělí na vysoko- a nízkotlaké. První je samozřejmě lepší, podlaha má nejen větší tloušťku, ale také je odolnější a déle vydrží. Na toto jádro pak přijde tapeta se vzorem, který bude nakonec podlaha mít. Ačkoli se nejvíce volí právě imitace dřeva, vyrobit lze prakticky cokoli – od lamel jednobarevných, se vzorem až třeba po imitaci kamene a dalších materiálů. Na povrchu podlahu uzavírá vrstva laminátu, která jí dodává vysokou odolnost vůči mechanickému poškození a brání vodě, aby se dostala do jádra lamely a poškodila ji. Přitom tato vrstva může být jak hladká, tak mírně zdrsněná, čímž zvlášť u dřeva více připomíná jeho strukturu.

Podlaha je základem, který ovlivní každý interiér. To platí i pro tu laminátovou, proto většina z nás vybírá hlavně podle jejího vzhledu. Když si vezmeme nejoblíbenější dřevěné vzory, můžeme se dále rozhodovat, zda budou mít podobu prken nebo třeba za sebou skládaných parket.

Ovšem přemýšlet bychom měly i o tom, kam chceme podlahu použít. Podle normy se dělí laminátové podlahy na dvě základní skupiny: první je určena do bytů, druhá do komerčních prostor. Každá z nich se ještě dělí podle toho, zda unese zátěž lehkou, střední nebo vysokou. Tyto vlastnosti vyznačují výrobci piktogramy přímo na obalech. A podle čeho vybírat? Zatímco třeba do ložnice, kde jsme poměrně málo a chodíme tady v bačkorách, můžeme volit zátěž nejlehčí, do předsíně nebo do bytů se zvířaty je vhodná naopak ta největší.

Pokud pokládáme dřevěnou nebo třeba korkovou podlahu, máme na výběr dva způsoby – buď jednotlivé díly lepíme k podkladu, nebo je do sebe jen zasunujeme a necháváme je na podkladu volně „plavat“. Od toho potom pochází název plovoucí podlahy. Přitom laminátové podlahy jinak než plovoucím způsobem pokládat nejdou. Proto se často tato dvě slova zaměňují a laminátovým se říká plovoucí, i když plovoucí mohou být i třeba dřevěné.

Plovoucí způsob pokládky – dneska se zpravidla používá systém pero-drážka, kde není třeba k sobě lepit ani boční hrany a jen se do sebe díly zacvakávají – je velmi rychlý. Ovšem má jednu poměrně velkou nevýhodu a ta se jmenuje kročejový hluk. Zvlášť u těch levnějších typů jakákoli protihluková izolace zpravidla chybí, správně by měla být nalepená už na samotné krytině.

A třeba v panelákových bytech ani tohle nestačí a je třeba přidat ještě další vrstvu protihlukové izolace, což podlahu prodraží a to se líbí málokomu. Navíc je nutné izolaci i správně provést, tedy hlavně ji „vytáhnout“ i směrem nahoru, aby oddělovala podlahovou krytinu od stěn. Jinak se bude hluk přenášet i jejich prostřednictvím. Pokud bychom tohle zanedbaly, uslyší lidé bydlící pod námi každý náš krok a možná i ten pověstný padající špendlík, což by k dobrým sousedským vztahům určitě nepřispělo.

Jaké máte zkušenosti s laminátovou podlahou vy? Také nenávidíte sousedy, kteří si ji pořídili? Sdělte své zkušenosti ostatním v diskusi pod článkem!