Článek
Větší či menší krizí si projde snad každý partnerský svazek. Pokud má ale vztah pevné a zdravé základy, má velkou šanci vše ustát (více se dočtete v článku Desatero šťastného vztahu! Takhle vám láska vydrží).
Jsou ale případy, které se možná ke krizi ani nedopracují, protože se rozpadnou mnohem dřív. Nebo vydrží, ovšem o tom, že by se ti dva cítili šťastní, nemůže být ani řeč. A tohle je pět druhů vztahu, které s největší pravděpodobností moc dlouho fungovat nebudou.
1. Školní lásky
Potkali se, když jim bylo třeba šestnáct. Prožili spolu první randění, první tajné polibky v podloubí, kde je nikdo neuvidí, a nakonec spolu prožili i první milování. A tahle školní láska jim vydržela i do dospělosti. Je ale dost pravděpodobné, že nadosmrti to nebude. „Je dobré, když mají partneři zkušenosti i z jiného vztahu. Pokud jsou pro sebe ti první, budou mít zcela jistě dříve či později chuť vyzkoušet intimnosti nebo vztah s někým jiným. Mozek má totiž tendenci vše srovnávat, a když ono srovnání člověk nemá, nemusí se cítit šťastně,“ vysvětluje kouč partnerských vztahů Lenka Černá.
A je tu i další riziko. Člověk dospívá, vyzrává, mění pohled na svět, utváří si názory a představy o tom, kde chce být. A ve třiceti je úplně jiným člověkem než v šestnácti. Tehdy jste třeba byli zarputilí ochránci přírody, přivazovali jste se ke stromům, nevynechali jste jedinou demonstraci, ale dnes už tak radikální nejste. Ale co když váš partner je takový pořád? Moc harmonické to nejspíš nebude. „U brzkých vztahů se může rozjet oblast společných zájmů a pohledů na svět s věkem a vyspíváním. To má za následek pokles dobré nálady a spokojenosti ve vztahu,“ potvrzuje kouč partnerských vztahů Aleš Kalina z portálu Mujvztah.cz.
Tip redakce: Více o této problematice se dočtete v článku Vdaly se po škole. Teď jsou samy!.
2. Tam, kde chybí rovnováha
V první chvíli vás vzájemná odlišnost nejspíš okouzlila! Ovšem v dlouhodobém měřítku není příliš dobré, když si partneři nejsou v zásadních oblastech života rovni. A je jedno, zda jde o oblast finanční, nebo o hodnoty IQ, fyzickou přitažlivost, všeobecný rozhled a podobně. Jednoduše i úspěšnou manažerku s několika vysokými školami může okouzlit bodrý a veselý kluk, co jezdí s traktorem po poli, po určité době ale oběma tato nerovnováha začne vadit.
On se může cítit méněcenný ve společnosti jejích stejně vzdělaných přátel, jí zase může vadit, že nemají společné téma k hovoru. „Ve vztahu by měla fungovat harmonie. Když je každý na jiné rovině, zákonitě není možné, aby se někde střetli. Zároveň je hodně důležité, aby daní dva měli společné zájmy a rozuměli si v debatách. Když jim vyschne řeč, jak jim může fungovat vztah?“ potvrzuje Lenka Černá.
Tip redakce:Máte pocit, že se vás tohle týká? Tak si přečtěte článek Dva typy vztahů: Jaký má větší šanci na přežití?.
3. Vztah jako záplata
Když vám zemře milovaný pes, říká se, že nejlepším lékem je pořízení si nového štěňátka. Ovšem ve vztazích tohle nefunguje. Pokud máte zlomené srdce, a tak si rychle najdete náhradu, věřte, že to vaši bolest rozhodně nevyřeší. „Jde o kompenzaci jizev z minulého partnerství, a na tom vztah nestojí,“ varuje Aleš Kalina.
Chvíli vám bude možná dobře. Dokážete si, že je o vás zájem, nebudete sami, ale rozhodně nebudete v dobré formě, a výběr partnera tomu bude bohužel odpovídat. „Po rozchodu nejste zcela psychicky stabilizovaní, alespoň ne natolik, abyste dokázali s čistou hlavou hledat toho pravého partnera. Takže motiv, proč s daným člověkem jste, není to, že ho máte rádi, ale protože nechcete být sami. A to není zdravý důvod,“ dodává Lenka Černá.
4. Sňatek z rozumu
V minulosti bylo zcela běžné, že se uzavíraly sňatky, které byly finančně, politicky či mocensky výhodné. Ale o harmonii, lásce a spokojenosti nemohla být řeč. Tudíž být s někým jen proto, že vám rozum říká, že je to „hodný chlap“, že „jste ve věku, kdy už si nemůžete tolik vybírat“ a podobně, není vůbec dobré. „V takovém vztahu nebudete cítit lásku, takže ji automaticky budete vyhledávat jinde. Ve vztazích z rozumu jsou nevěry poměrně časté, protože lidé v něm zažívají absenci emocí i funkčního intimního života,“ varuje Lenka Černá.
5. Volnomyšlenkářský vztah
Jsou spolu, protože je to fajn. Teď a tady! Rozhodně ale nic neplánují, odmítají jakékoli závazky, žijí okamžikem, a co bude zítra, nevědí. Odmítají se vázat, a to jakkoli. Společné bydlení, svatba, společné finance, děti, to vše je děsí. Za určitých podmínek to může fungovat, ale příliš perspektivní vztah to není. „Pro takové lidi je totiž primární jejich svoboda a vztah k sobě samotným. Společný vztah tedy není prioritou v jejich životě, proto se může velmi jednoduše stát, že se rozpadne,“ říká Lenka Černá.
Tak co? Zažili jste někdy některý z těchto vztahů?