Článek
Prvního pana Božského potkáme většinou v posledním ročníku mateřské školky, případně v první třídě školy základní. Bývá o několik měsíců starší a umí toho mnohem víc než my. Plivat do dálky a lézt po stromech. Proto mu patřívá náš obdiv. Když trochu vyrosteme, nestačí nám, že pan Božský umí rychleji utíkat a má sbírku angličáků. Uvítáme, když má vůz vlastní, kterým nás občas vyveze na báječný výlet ve dvou. Když dospějeme, začneme hledat pana Božského, který v sobě spojuje to, co jsme obdivovaly v mládí (odvahu, smysl pro každou špatnost a taky smysl pro humor) a to, co chceme pro život v dospělosti (zodpovědnost, smysl pro rodinu, dobrý příjem). A v tu chvíli se my ženy ocitneme v labyrintu citů a rozumu, ve kterém bloudíme někdy sakra dlouho. A často zbytečně. Chceme toho po potenciálním partnerovi prostě moc.
Pan Božský neexistuje. Ale vy můžete hodně zapracovat na tom, aby se váš partner jako pan Božský cítil. Pokud o něj opravdu stojíte. A pokud ne, tak už je to jen na vás. Vždycky se najde víc, než jen jedno řešení. A vždycky jsou na vztah (i ten božský) zapotřebí dva.
A pokud vám bude z hledání pana Božského smutno, nalaďte si Božské rádio na webových stránkách www.frekvence1.cz. Jediné rádio, které vám bude do ucha hrát celý den písničky božského Karla Gotta. I když Ivanka by možná mohla vyprávět:-).
