Zpověď Kláry: Můj život bez dělohy

Nejčastěji se provádí z důvodu děložních myomů, které můžou způsobovat silné a nepravidelné krvácení. Dále při onemocnění děložní sliznice (endometria) nebo změny děložního čípku (dysplasie) či endometriózy, kdy se buňky děložní sliznice rozšíří mimo děložní dutinu, většinou do pánve, vejcovodů, vaječníků apod. K zákroku může dojít i při poranění dělohy, při porodních komplikacích. Samotné odstranění dělohy nemá žádný vliv na pohlavní styk. Je pouze ukončením možnosti mít děti a menstruačního krvácení.

„Hysterektomie u dvacetiletých je zcela výjimečná, snad jediným důvodem může být rakovina děložního čípku. U třicetiletých a čtyřicetiletých opět  rakovina děložního čípku, ale dalším důvodem už může být endometrióza, která v pokročilém stadiu způsobuje masivní srůsty v malé pánvi a výrazně bolestivý styk – dyspareunii, bolestivý menses a celkový dyskomfort v malé pánvi. Ženám se v tomto případě po zákroku výrazně uleví.

U padesátiletých pacientek se výkon indikuje nejčastěji kvůli silným menses, které jsou v tomto věku dost častým jevem. Silné krvácení a tlakové potíže mohou v tomto věku způsobovat také myomy, benigní uzlovité zmnožení svaloviny děložní. Nad šedesát let je hysterektomie prováděna téměř výlučně pro malignity ženských rodidel,“ říká MUDr. Jiří David z gynekologického a porodnického centra Gynest.

„Když mi poprvé gynekoložka navrhla hysterektomii, bylo mi pouhých 40 let.  Důvodem byly moje tři myomy, které mi nezpůsobovaly žádné problémy, kromě o něco málo silnější menstruace. Pravidelně jsem chodila na ultrazvuk, abych si potvrdila, že se myomy nezvětšují. V té době jsem o zákroku neuvažovala. Ne že bych se ho přímo bála, ale říkala jsem si, že nemám zatím žádné problémy, že to může ještě počkat. Ale o sedm let později byl už chirurgický zákrok neodvratitelný. Začala jsem silně krvácet tak, že jsem vlastně měla menstruaci jednadvacet dní a sedm dní volno. Dělali mi předoperační vyšetření a před samotným zákrokem kyretáž.

Největším problémem bylo, jestli udělat kompletní hysterektomii, tedy odstranit kromě dělohy s hrdlem a čípkem i vaječníky a vejcovody. Moje lékařka chtěla, abych si nechala udělat kompletní zákrok, protože tak bych se prý zbavila možného rizika rakoviny (rakovina vaječníků postupuje velmi rychle) a jsem už ve věku, kdy vaječníky vyhasínají.

Nebyla jsem o jejím rozhodnutí přesvědčená. Příznaky přechodu jsem zatím netrpěla a nález na vaječnících či vejcovodech jsem neměla. Říkala jsem si, jedná se přece o moje tělo a konečné rozhodnutí musím udělat já, samozřejmě na základě informací od odborníků. Ještě dnes doktorku podezírám z toho, že jí šlo hlavně o to, abych byla nucena nastoupit hormonální substituční léčbu – a ona tak rozšířila klientelu farmaceutické firmě. V té době jsem neměla žádné příznaky přechodu (ani návaly horka, pocení, nespavosti) a říkala jsem si, že by tento radikální způsob byl velký šok pro můj organismus.

Získávání informací o hysterektomii se na určitý čas stalo mým koníčkem. Nejvíc jsem se bála, aby nebyl narušen močový měchýř a já neměla potom problém s udržením moči. Že by to mělo bolet, mě tak nějak nenapadlo.

Zákrok byl naplánován laparoskopicky (LAVH), ale když jsem se probudila z narkózy, jaké bylo moje překvapení, když jsem kromě tří otvorů na břiše měla i velký vodorovný řez z jedné strany na druhou. Lékařka mi vysvětlila, že děloha byla příliš velká a u močového měchýře byly srůsty, takže nešlo odebrat dělohu vaginou.

Probuzení byl nepříjemný okamžik, nemohla jsem se hnout, měla jsem kapačku, pytlíček na odvádění krve a druhý na odvod moči. Věděla jsem, že první den po operaci je nejhorší a potom se to bude zlepšovat. Paradoxně nejhorší přišlo, když jsem se měla s oběma pytlíčky zvednout a jít se osprchovat. Nejenže břicho upozorňovalo na to, že je otevřené (i když zašité), každý krok byl bolestivý. Sprchování, na které se nedá zapomenout.

Ale třetí den byl znatelně lepší a pátý to už byly jen dozvuky. Domů jsem šla po sedmi dnech. A bylo moc fajn, že rodina za mě vzala na sebe všechny povinnosti, protože opravdu tři týdny po operaci se vše dělá obtížně. Postupně jsem se aklimatizovala.

Co se týká sexu, musí se dodržet šestinedělí, já jsem si to trochu prodloužila, protože jsem čekala, až pochva nebude při doteku bolet. Ženy zajímá, jestli sexuální prožívání je stejné a jestli třeba nedojde k rozšíření, uvolnění pochvy.  Za sebe můžu říct, že k ničemu takovému nedošlo, naopak před operací jsem měla trochu problém s močovým měchýřem, kdy při zakašlání tu a tam nějaká ta kapka utekla, zřejmě tam tlačila děloha, protože teď je to v naprostém pořádku. Protože jsem se toho bála, preventivně jsem hodně pila – hned po operaci jsem dodržovala pitný režim, tedy minimálně dvě deci (skleničku) každou hodinu – vyjma noci, jak radil lékař. Ani jsem po operaci nepřibrala.

A další pozitivní záležitostí je, že žiji bez menstruace. Kdyby se vrátil čas, šla bych na to mnohem dřív. Opravdu si to teď vychutnávám, žádné obavy z otěhotnění, žádné vložky ani předmenstruační problémy, prostě dva roky po operaci mi je opravdu skvěle.“

Jak hysterektomii provést většinou rozhoduje lékař podle zdravotního stavu, ale vy zase máte právo dozvědět se, proč to tak chce, měl by vám to srozumitelně vysvětlit a zdůvodnit. Co je tedy na výběr a ve hře?

Abdominální (břišní) hysterektomie–Tento způsob se realizuje v případě zvětšené dělohy, úzké pochvy, když jsou indikovány v malé pánvi srůsty, v případě nádorů vaječníků, protože se dají zkontrolovat všechny pánevní orgány. Při operaci je veden řez vodorovně (pod hranicí ochlupení, končí u kyčelních kostí) nebo svisle (od stydké kosti k pupíku), samozřejmě jizva je patrnější než při laparoskopickém odnětí dělohy.

Vaginální hysterektomie–Je prováděna v případě, kdy se neodstraňují vaječníky a samotná děloha je malých rozměrů. Jedná se o odstranění pochvou, nevzniká tedy žádná jizva.

Laparoskopicky asistovaná vaginální hysterektomie (LAVH)–V současné době jde o nejčastější způsob provedení. Děloha se uvolní skrze břišní dutinu. Udělají se do břicha tři otvory – v místě pupíku a po obou stranách, kousek od kyčelních kostí a děloha i vaječníky jsou bezpečně vyňaty pochvou. Po tomto zákroku zbudou jen dvě malé jizvičky, které do roka zmizí.

Jako u každého chirurgického zákroku i tady může dojít k určitým rizikům. Při samotné operaci se může poranit močový měchýř, konečník či střevní kličky. Samozřejmě v pooperačním období hrozí trombolie, infikování rány, špatné hojení nebo krvácení do dutiny břišní z poševního pahýlu. Velkým rizikem je, když žena nedodrží šestinedělí po operaci, může dojít k silnému zánětu, krvácení, ale i natržení pochvy.

Udržet co nejdéle klidový režim a nejméně dva měsíce nenosit věci těžší než tři kila. Pracovní neschopnost po tomto zákroku bývá až tři měsíce. Naopak hned třetí týden po operaci se doporučují cviky na posilování močového měchýře. Dobré je posilovat cévní a žilní stěny, tj. upravit stravu, omezit živočišné tuky a naopak zařadit vlákniny a minerální látky.

Máte-li zkušenosti s hysterektomií, napište nám o tom do diskuse nebo na info@prozeny!