Máte nový byt? Může vás i otrávit!

Nepříjemností v novém bytě může být více než jen bolesti hlavy či svědění kůže. Zde je jeden příběh naší čtenářky Pavlíny: „Zrekonstruovala jsem byt a vzala si dvě tříměsíční koťata, která jsem měla vyhlédnutá v útulku. Po třech dnech si přestala hrát, později jíst, a i když jsem šla hned na veterinu a ona dostala různé injekce a léky, nepodařilo se je zachránit. Spolu s paní doktorkou a pracovnicemi útulku jsme pátraly, co mohlo být příčinou. Všechna ostatní zvířata ze skupiny totiž byla v pořádku," popisuje smutnou anabázi Pavlína a pokračuje:

„Příznaky, které poslední stadium nemoci provázely, tedy hlavně poškození nervové a dýchací soustavy a křeče naznačovaly, že se koťata mohla nadýchat nějakých výparů či jiných škodlivých látek právě v novém bytě. Podle veterinářky jsou mláďata hlavně těsně po odstavení, tedy kolem druhého až třetího měsíce a pak v pubertě, na takové věci velmi citlivá."

Tento příběh nás vedl k tomu, abychom zjišťovali další rizika, která stěhování do nového bydlení provázejí. Pokud vás to zrovna čeká, naše informace vás zřejmě moc nepotěší.

„Zhruba v devadesáti pěti až devadesáti devíti procentech nové zařízení bytu neškodí. Firmy by to měly být schopné doložit atestem, který potvrzuje, že daný výrobek prošel akreditovanou zkušebnou a je zdravotně nezávadný,“ říká RNDr. Bohumil Kotlík ze Státního zdravotního ústavu Praha.

Ale co když budete mít smůlu a pořídíte si zařízení, které spadá mezi to jedno až pět procent, která nevyhovují? Čekají vás zdravotní problémy jako slzení a pálení očí, vyrážky, kašel. A také těžké dokazování, protože žádná norma ani vyhláška kvalitu ovzduší v bytech neupravuje. „Platí totiž názor, že co má člověk v bytě, je jeho soukromá věc, a proto žádné státní instituce nemají právo zasahovat a kontrolovat lidem tyto privátní záležitosti,“ vysvětluje doktor Kotlík.

Pokud si tedy kupujete nový nábytek, je dobré vybírat u renomovaných značek a vyhnout se hlavně různým tržnicím či velmi levnému dovozu. Omezit riziko můžete i nákupem výrobků z masivního dřeva, kde se přece jen používá lepidel a dalších přípravků méně než třeba u dřevotřískových desek, které tvoří základ dýhovaného, laminovaného nebo lakovaného nábytku.

Nicméně toto konstatuje Bohumil Kotlík: „Byty jsou častým námětem stížností a konfliktů a v devadesáti procentech případů je na vině vyšší koncentrace formaldehydu z nábytku, který způsobuje problémy, jako jsou bolesti hlavy, pálení očí, podráždění pokožky a následné škrabání a podobně. Ohrozit na životu ale nemohou, přímo životu nebezpečné jsou jen zplodinyz komína obsahující oxid uhelnatý.“

Pokud byste vyšší hladinu formaldehydu naměřili, stejně si moc nepomůžete. Existují sice doporučené hodnoty různých látek v ovzduší v bytech, ale ty nemají – už kvůli zmiňované ochraně soukromí – žádnou právní závaznost. A také chybí nějaké větší zjišťování, jak na tom vlastně ovzduší v bytech je. Výjimkou je zpráva a měření právě Státního zdravotního ústavu z roku 2005. Tehdy se měřila kvalita ovzduší ve stovce bytů, přitom v deseti byla čidla spuštěná celý týden, jednou během topné sezony, podruhé mimo ní. Hodnoty se měřily v kuchyních a dětských pokojích.

Při tom se zjistilo, že v některých bytech opravdu koncentrace chemikálií překračovaly průměrné hodnoty. Například u již zmiňovaného formaldehydu průměrná koncentrace nepřekročila hodnotu 35 μg/m³. Ovšem maximální koncentrace dosáhla hodnoty až 150 μg/m³. Ještě vyšší rozdíly se zjistily u oxidu dusičitého. Zatímco průměrná hodnota nepřekročila 50 μg/m³, nejvyšší hodnoty byly naměřeny v Brně, a to jak 185 μg/m³, ale i 325μg/m³.

Pokud máte podezření, že právě váš byt je zamořený, můžete si nechat hodnoty nechat změřit u institucí, které se tím zabývají, například právě u Státního zdravotního ústavu. Ale i tato služba má svá rizika. Nejenže si ji musíte zaplatit, odběr na dvou místech v bytě přijde zhruba na pět tisíc korun. Větší problém bývá to, že je nutno určit, jaké látky se mají měřit. Ve vzduchu jsou jich obsažené desítky a kontrolovat koncentrace všech nelze. Proto je třeba vybrat jen několik z nich, odborníci z ústavu samozřejmě doporučí, co by mohlo problémy způsobovat. Ale pokud se „netrefíte“ a na vině bude jiná látka, nemusíte se to dozvědět, pokud si nezaplatíte další měření.

Velmi často je také těžké určit, zda za zdravotní potíže opravdu může nábytek či novostavba. Člověk si totiž často zhoršuje situaci sám při úklidu. Čisticí prostředky jsou velkým problémem současnosti, jsou zdrojem některých problematických látek, kterými si zanášíte byt.

Přitom situace bývá horší v kuchyních a dětských pokojích, proto se na ně také zaměřilo zkušební měření, neboť zde bývají vyšší teploty a nízká vlhkost vzduchu. Tím se vysušují sliznice a reakce na chemické látky se ještě zhoršuje. Opatrní by pak měli být v rodinách s novorozeňaty, alergiky a vůbec osobami s nějakým drobným postižením. U dětí platí, že ještě nějakou dobu po narození se dokončuje jejich vývoj, budují si imunitní systém a také nemají ještě takovou termoregulaci jako dospělí. To vše jim ztěžuje pobyt ve vnitřním prostředí a lze pak těžko odhadnout, jak budou reagovat. Stejně tak alergici. U nich je zvlášť důležité se vyvarovat látek, které jejich potíže způsobují.

Co tedy poradit těm, co léta čekají na klíče od nového bytu? Aby si vždy vyžádali stavební materiály a nábytek s certifikátem o zdravotní nezávadnosti! Tím sice zcela nevyloučí, ale maximálně eliminují riziko, že si byt chemií zamoří. Stejně tak by se měli vyhnout hojnému používání čisticích prostředků, vlhký hadr k úklidu také stačí.

A samozřejmě ideální je, pokud můžete stěhování odložit a minimálně měsíc byt důkladně větrat. Pokud se musíte stěhovat hned, snažte se větrat ve chvílích, kdy nejste doma, byty nepřetápějte a snažte se udržet i vlhkost vzduchu na doporučených třiceti až padesáti procentech.

Milé čtenářky, buďte ostražité. Pokud budete mít po nastěhování do nového bytu pocit, že vám „něco nevoní", nečekejte na to, až podezřelý zápach sám odejde a nechte si domácnost prověřit. Těch pár tisíc za zdraví rodiny stojí, nebo ne?