Článek
Honza si Ivetu bral před jedenácti lety. Mají spolu dvě děti, z nichž jedno chodí do školy a s druhým je Iveta ještě na mateřské. Jejich manželství bylo vždy pohodové, nikdy ho nenarušil žádný větší problém či nevěra. Přesto je poslední rok Honza hodně překvapen tím, jak je jeho žena stále s něčím nespokojená.
„Začalo to tím, že chtěla zrekonstruovat obývací pokoj v našem starém bytě. Podle mě to nebylo až tak nutné, ale našetřil jsem peníze a pořídili jsme vše nové,“ vzpomíná Honza s tím, že spokojenost vydržela Ivetě vlastně jen chvíli. Nový obývací pokoj nestačil, najednou byl problém v celém bytě. „Byl podle Ivety moc malý. Pravda je, že s příchodem dalšího dítěte se potřeby rodiny rozrostly, ale žádná tragédie to nebyla,“ říká Honza. Ten i přesto rodině pořídil větší a modernější byt i za cenu, že si navýšil hypotéku. Jenže ani to nepomohlo.
„Teď už zase poslouchám narážky na to, že byt už je sice dostatečně velký, ale je na špatném místě. Je to z něj moc daleko do obchodu, k rodičům, i do parku. Prý by byl ideální dům,“ říká Honza, který by ale kvůli stavbě domu musel ještě víc pracovat než doposud. „Musel bych vzít víc služebních cest a podobně, protože jinak si dům nemohu dovolit. Jenže už teď mi Iveta často vyčítá, že skoro nejsem doma, tak nevím, co vlastně dělat. Začínám být unavený z toho, jak je pořád a se vším nespokojená,“ uzavírá bezradně Tomáš.
Ten si navíc není vůbec jistý, zda tím problémem je skutečně bydlení, nebo jde o něco úplně jiného. A podle odborníků je nejspíš na správné stopě…
Jedna scéna za druhou? Najděte skutečnou příčinu!Foto: Isifa
Maskujeme nespokojenost ve vztahu
Podle odborníků je totiž více než pravděpodobné, že Iveta opravdu nemá problém s velikostí bytu, ale s něčím úplně jiným. Nejspíš není spokojená s tím, jak její manželství funguje. Ale buď nedokáže přesně říci, co jí vadí, nebo na to nemá odvahu. V obou případech jsou ale stesky nad velikostí bytu či touha po domě jen jakýmsi maskováním toho, co ji trápí doopravdy. „Je to o tom, že neumí komunikovat. A nedostatek komunikace je doslova mor téměř všech českých partnerství. Nikdo nás v dětství nenaučil otevřeně komunikovat a hovořit o svých emocích. Stížnostmi výše uvedeného typu se jednoduše snažíme naznačit naši nespokojenost s partnerem a vztahem jako takovým,“ vysvětluje kouč partnerských vztahů Lenka Černá.
Jenže nejasné náznaky nikdy nestačí, spíš vše ještě více zkomplikují. Místo nového obývacího pokoje, kupování bytu a v budoucnu možná stavby nového domu by přece Honza mohl řešit skutečný Ivetin problém. Kdyby ovšem věděl, jaký ten problém je…
Mluvte, mluvte, mluvte
Takhle se Honza může jen dohadovat, co je příčinou nespokojenosti jeho ženy. „Napadá mě, že se takovým chováním snaží žena získat pozornost, protože má pocit, že si jí muž dostatečně nevšímá,“ říká Lenka Černá z portálu Mujvztah.cz. V takovém případě pomůže, když si pár stanoví pevná pravidla toho, jak bude vypadat jejich volný čas. Ten by měl být nastaven tak, aby rodina byla co nejvíce spolu a žena pocítila, že ona i děti jsou pro muže v životě na prvním místě. Během týdne, kdy je hodně pracovně zaneprázdněn, to totiž může vypadat trochu naopak.
Obecně ale platí, že základem všeho je komunikace. „Podle mě by měl muž v takovém případě udělat jediné. V klidu si se svou ženou sednout a stanovit jasná pravidla,“ radí Lenka Černá s tím, že to samozřejmě platí i oboustranně. A jak to udělat? Třeba následovně:
- V prvé řadě musí muž (žena) dát svému protějšku jasně najevo, že není zvědavý na věčnou a nikdy nekončící kritiku. Ale naopak prahne po plodné debatě.
- Jednou za týden si vždy společně sedněte a oba si navzájem otevřeně a upřímně sdělte, co vás štve a jak by bylo dobré to řešit. Buďte konkrétní a určete si i termíny (vadí vám kapající kohoutek v koupelně? Dohodněte se, že ho partner opraví nejpozději do dvou dnů).
- Pokud to pořád nefunguje, zkuste si vytvořit domácí ústavu. Jak na to, se dočtete v článku Manželská krize! Jak ji překonat?.
- Pokud partner vaše potřeby stále nerespektuje, zvažte, zda jste ochotni ve vztahu s ním setrvávat.
Tip redakce: Že to někdy vážně nemá cenu prodlužovat, se dočtete v článku Poznáte přežitý vztah?.
Chce to trochu řád
Nestyďte se do vztahu vnést trochu systematičnosti. City a láska nestačí, chce to umět vytvářet kompromisy a rodinné dohody, díky nimž budou všichni spokojení. Musíte se naučit brát partnerství především jako přátelství, nikoli jako emoční teror, kdy si vše nějakým způsobem vynucujete. Když po druhém něco chcete, musíte si o to říct! A v tom nejsou příliš dobré především ženy, koneckonců se o tom dočtete v článku Proč říkáme ne, a myslíme ano?. Podle Černé není žádná ostuda (spíš naopak!) naučit se jasně sdělovat své potřeby a touhy a dát jim třeba i písemnou podobu. „S kolegy také dělám zápisy z porad či pracovní dohody, tak proč ne s partnerem,“ uzavírá Lenka Černá.
A co vy? Umíte jasně říct, co vás štve?
