Článek
I ti nejmenší mají svou hlavu a své názory. A ty se dost často neshodují s požadavky a představami rodičů. Protože už tříleté děti pokládají za pořádnou nudu uklízení hraček, dost je obtěžuje jít spát po večerníčku a brokolice k večeři je také moc nenadchne. A tak přijdou na řadu výmluvy!
Tip redakce:Co všechno děti dokážou vymyslet, se dočtete i v článku Výmluvy dětí za špatné známky.
Ach bože, to je tíha
Rozházené kostičky, kam se podíváte, autíčka nahromaděná v rohu, plyšáci povalující se po zemi. Tak vypadá na konci dne nejspíš každý dětský pokojíček. A zodpovědné maminky, které se snaží své ratolesti vést k pořádku, pak přijdou s jasným požadavkem: „Tak a teď si ty hračky ukliď, miláčku.“ Udělala to i jednatřicetiletá Jana, ale jejímu čtyřletému Honzíkovi se do úklidu vůbec nechtělo. „Postavil se přede mě, v každé ručičce držel jednu pěnovou kostičku a hekal, že je to děsně těžké, že je ještě moc malý, aby tahal takovou tíhu,“ popisuje Jana. Té samozřejmě chlapeček, jemuž se podlamovala kolena pod tíhou dvou pěnových kostiček vážících zhruba pár deka, vyvolal na tváři úsměv. „Rychle jsem ale zvážněla, zakázala si oceňovat jeho herecké umění a na úklidu jsem trvala, ale večer jsme se tomu s manželem dost smáli,“ dodává Jana.
Hybaj spát
Každá rodina má svůj večerní rituál ukládání dětí ke spánku a stejně tak snad všichni rodiče bojují s tím, že se jejich ratolestem nikdy spát nechce. Slavná věta „vyčistit zuby, vyčurat a spát“ na ně funguje jako červený hadr na býka. „U nás nebyl s usínáním do nedávna problém. Ale zničehonic se začala naše pětiletá Andulka skoro každý večer na něco vymlouvat a bylo úplně jasné, že si vymyšlí kraviny,“ vypráví čtyřiatřicetiletá Veronika. Andulka například tvrdila, že je moc malá na to, aby byla v pokoji sama, zkoušela i to, že neumí vylézt do své zvýšené postýlky a podobně. „Přitom do ní samozřejmě leze zcela bravurně už od tří let, ale najednou to prý nešlo. Naštěstí jsme byli s manželem vcelku neústupní a na její hru nepřistoupili, takže to po dvou týdnech přešlo,“ vzpomíná Veronika.
Někdy jsou dětské výmluvy opravdu vtipné, ale zasmějte se jim jen v ústraní...Foto: Thinkstock
Tohle jíst nemůžu
Děti a jídlo, to je kapitola sama pro sebe. Špenát, brokolice a zelenina jako taková mezi oblíbená dětská jídla rozhodně nepatří. Ale co všechno si děti dokážou vymyslet, jen aby ji jíst nemusely, to je někdy neuvěřitelné. „Syn nikdy moc nemusel brokolici, ale jednou za čas si ji přece jen dal. Když mu bylo šest, začal ji odmítat úplně. Ale kdyby třeba narovinu řekl, že mu nechutná, nevadilo by mi to, ale on vymýšlel šílené nesmysly,“ říká devětatřicetiletá Monika. Její Tomášek jí tvrdil, že brokolici nevaří ani ve škole, že ji nejí žádný z jeho spolužáků, a proto ji nemůže jíst ani on. „A tedy výmluvy typu ,oni to a oni ono' nesnáším. Je mi jedno, co dělají nebo nedělají jeho kamarádi, záleží mi jen a jen na něm,“ dodává Monika, která si se synem promluvila, vysvětlila mu, co jí na jeho chování vadí, a po domluvě brokolici z jídelníčku vyřadila.
Čím jsou starší, tím méně veselé to je
Jakkoli mohou být výmluvy tříletých či čtyřletých dětí úsměvné, čím jsou ratolesti starší, tím nebezpečnější jsou. Protože ve chvíli, kdy je výmluva běžným prostředkem k dosažení svých požadavků, je to špatně. „Dítě se pomocí výmluv učí nedůslednosti a nezodpovědnosti. Navíc výmluvy učí dítě vyhýbat se překážkám, nikoli je překonávat,“ vysvětluje klinická psycholožka a psychoterapeutka Lucie Pelková.
Časté vymlouvání tak má vliv na sebevědomí dítěte, jeho odvahu či vytrvalost, což jsou všechno velmi důležité vlastnosti. Je potřeba, aby děti pochopily, jak jsou výmluvy škodlivé. „Jakmile pochopí, jak často výmluvy používají a jak je to omezuje, když chtějí něčeho dosáhnout, mohou začít měnit tyto návyky a osvobodit se od omezujícího myšlení,“vysvětluje americký spisovatel Dr. Wayne W. Dyer, který je autorem knihy pro děti od 4 do 10 let Už žádné výmluvy! Je ale jasné, že samy od sebe to děti nepochopí. Musí jim v tom pomoci rodiče, na nich je, aby výmluvy nepustili do života svých ratolestí. Jak na to?
- Nevymlouvejte se! Buďte svým dětem vzorem!
- Ukažte dítěti, že přiznat chybu není ostuda.
- Respektujte dítě takové, jaké je. Podporujte ho v jeho snech a plánech, nesrážejte ho!
- Naučte ho, že chyby se dají napravit, překážky překonat, a to je smyslem života. Nikoli výmluvy!
S dětmi je jednoduše legrace, je neuvěřitelné, co dokážou vymyslet, ale všechno musí mít své hranice. Protože ani ti nejmenší nejsou vůbec hloupí, přesvědčí vás o tom Příběhy skutečných matek: Jak to s námi děti koulí?.
A jak se vymlouvají vaše děti? A jak proti výmluvám bojujete?
