Neuvěřitelné: Michal shodil 34 kilo za 9 měsíců!

Má o tři konfekční velikosti méně a známí, s nimiž se dlouho neviděl, ho téměř nepoznávají. Michala jsme se proto zeptali:

„Nešlo to ze dne na den! Musel jsem úplně překopat jídelníček. Bylo jasné, že dosavadním režimem si zadělávám na obezitu. Pryč musely všechny sladké nápoje a smažená jídla. Mým nepřítelem se stalo rovněž nepravidelné stravování a mnohdy první jídlo až v hlubokém odpoledni, ne-li až večer. Začal jsem přemýšlet o tom, co jím, co piji, sledovat nutriční hodnoty každé potraviny a samozřejmě počítat kalorie.“

„Bylo to překvapivě snadné, protože každý máme alespoň základní přehled o tom, co je zdravé, a o tom, co bychom pravidelně jíst určitě neměli. Do té doby jsem si vždycky myslel, že zdravé jídlo nemůže být chutné, a snad proto jsem ho naprosto odmítal a bojkotoval. Ukázalo se však, že třeba zelenina jde připravit tak, že chutná naprosto senzačně…“

„S tím problém nemám. Nemusím mít pokaždé steak. A hlavně, já chtěl zhubnout! Zjistil jsem, že jíst zdravěji neznamená mít na malém talířku rajče a vedle krčící se papriku. Ale pokud si se zeleninou pohrajete, nakrájíte, přidáte voňavé koření, trochu semínek, lžičku smetanového jogurtu, dobrý tvrdý sýr, tak výsledek je chutný. Sladké a alkohol nemusím, stačí mi občas. Preferuji teď nesmaženou přípravu, spíše zapékám. Jako účinné se mi ukázaly sáčky do trouby, kam dáte maso rovnou i s přílohou a přidáte koření, chuť je dobrá a nemáte z vašeho kulinářského snažení vyschlé nic.“

„Sport mi vcelku nic neříkal. Proto jsem si vymyslel, že místo abych jezdil kolem domu na kole nebo v obýváku dělal sklapovačky, budu raději jezdit na výlety po koutech ČR a věnovat se pěší turistice. To pak sportujete za konkrétním cílem a nesledujete hodiny ,jak dlouho ještě'.“

„Prvních pár týdnů jsem měl myšlenky, zda má vůbec význam se o něco snažit, ale čím níže váha klesala, tím byla větší škoda přestat. Později mě tyto myšlenky opustily úplně. Po čase si mé okolí začalo změn v mém životě všímat. Někteří mi fandili, jiní tvrdili ostatním, že nejím, nebo že trpím nějakou nemocí.“

„Ne. Zvládl jsem to sám. Tím samozřejmě nechci snižovat význam výživových poradců! Měl jsem slušnou informační sbírku z nejrůznějších webů, časopisů, novin a v neposlední řadě také televize. Naneštěstí se ukázalo, že co článek či reportáž, to mnohdy diametrálně rozdílný pohled na věc. Musel jsem si sám svou racionální úvahou dojít k rozhodnutí, co je a co není správné. Například se často píše, že není dobré jíst po čtvrté až páté hodině, ale myslím, že se stresovat, že už se blíží čas, kdy nebudu smět jíst, je zbytečné. Já sám to řešil posledním jídlem asi dvě hodiny před spaním. Samozřejmě byla nesmírně významná podpora rodiny.“

„Jedna má kamarádka mi kdysi řekla zajímavou větu – totiž: Každý člověk má právo rozhodovat sám za sebe a je jediným klíčem k vlastní spokojenosti. Zlom přišel, když jsem začal pomalu ale jistě nabírat další kila k mé již balancující hranici obezity. Po čase jsem se začal cítit méně pohyblivý, často unavený, běžné bylo pálení žáhy a bolest žaludku. Zařekl jsem se, že takhle už dál ne.“

„Vážím 73 kg a držím je necelé 4 měsíce. Nemám nejmenší zájem vrátit se ke svému bývalému stravování. Samozřejmě už dietu nedržím, jím více, kaloričtěji, ale zůstal jsem u té různorodosti a vyváženosti. Je třeba si uvědomit, že se nejedná o dietu na určitou chvíli, a pak zase jíme jako před tím – tato cesta vede rovnou k jo-jo efektu. Pokud je hubnutí myšleno vážně, je to trvalá změna životního stylu.

„Rozhodně. Zjistil jsem, že mi pokroky v mém úsilí činí radost stejnou jako kdysi dobré jídlo. Stal jsem se sebevědomější. Ne že bych začal nosit nos nahoru, ale snad poprvé jsem měl pocit, že něco skutečně ovládám. A díky své nové konfekční velikosti jsem našel odvahu začít podnikat a opustit svou dosavadní práci, která mě již dlouho neuspokojovala. Cítím se naprosto bezvadně. Nyní jsem nová verze sama sebe!“

„Po celou dobu své ,diety' jsem zastával názor, že je důležitá zejména různorodost jídelníčku. Mou velkou výhodou v tomto boji byla skutečnost, že bůčkům a jiným tučným jídlům jsem nikdy nepřišel na chuť. Nejíst tedy tyto výrobky mi nečinilo potíže.

Samozřejmě ne každý den je stejný, ta různorodost je důležitá proti ,dietní ponorce'. Sem tam jsem si dopřál i něco z ryze zakázaných potravin, jako například zmrzlinu, ale pokud člověk myslí svůj cíl vážně, tak ani občasné zhřešení ho nemůže zastavit. Můžu s naprosto čistým svědomím říct, že za dobu, co jsem změnil svoji životosprávu, jím mnohem více a překvapivě i chutněji než kdykoli jindy, kdy jsem si zakládal na konstantních chutích fast foodových produktů."

A jak to s vaším hubnutím myslíte vy?