Rychlé zhubnutí? Zkuste Boot camp!

„Chtěla bych si vyzkoušet hodinu s vámi," říkám roztřeseně do telefonu Hance Dvorské, nejlepší české kaskadérce, lektorce Boot campu. „Super! Budu se na vás zítra těšit!" zněla odpověď. Cože? Už zítra?

Proč Boot camp? Lákalo mě vyzkoušet, jestli to opravdu tak zabírá a zda to zvládne každý, jak se říká. Původní koncept Boot campu používala americká armáda při přijímání vojáků k námořnictvu. Pak pronikl za hranice armády a stalo se z něj atraktivní cvičení, které si díky výborným účinkům na fyzickou kondici i psychiku člověka získalo tisíce příznivců.

V pět hodin ráno jsem vyrazila, abych se připojila ke skupině jeho vyznavačů. V šatně se nás sešlo bezmála třicet všech věkových kategorií i tělesných konstitucí.

Hudba začala hrát ve svižném tempu a sál se rozhýbal. Kladla jsem si jedinou otázku: „Přežiju to?" Plynule jsme přešli do rozcvičky. Vyděšeně jsem se koukla na hodiny. Už teď jsem byla zadýchaná. „Když to zvládne ten obtloustlý mladík vedle mě, zvládnu to i já!" Po dvacetiminutové rozcvičce ze mě crčel pot a můj úsměv strnul v křečovité poloze. A ostatní? Byli v pohodě!

Na chvilku jsme si odpočinuli, zatímco se připravovala opičí dráha složená z různých prvků. Uviděla jsem švédskou bednu a vyděsila se. „Cože? Budeme přeskakovat švédskou bednu?"

Marně jsem hledala nějaký prvek, na který bych se trošku těšila. Mezi během po schodech, skákáním přes lavičky, šplhem po laně nebo věšením se na hrazdu jsem si nemohla vybrat. Švédskou bednu jsme naštěstí přeskakovat nemuseli. „Jen" jsme ji postupně skládali a rozkládali - na čas.

Myslela jsem, že mě čeká pouze jedno kolečko opičí dráhy, ale jeli jsme to dokola bez přestávky: 30 sekund na stanovišti - rychle přemístit - píšťalka a dalších 30 sekund... to se opakovalo neuvěřitelných 25 minut. Už v druhém kole jsem zaostávala. Uběhla polovina cvičebního času - nohy jsem necítila, plíce jsem dávno ztratila někde cestou a rudou barvu v obličeji by mi záviděl i Vinnetou.

Odběhla jsem se napít. „Tady se při cvičení nepije!" ozvalo se z Hančiných úst. Poprvé jsem neposlechla, ale nic se nestalo. Tady vám nikdo nic nenařizuje, ale je vám jasné, co máte dělat. Posledních 20 minut se odehrálo v největším tempu, ale cítila jsem se líp. Tělo si zvyklo. I když poslední kliky se mi ne a ne podařit. Zkusila jsem alespoň dámské, to však neprošlo. „Tady nejsme na aerobiku!" rozeznělo se tělocvičnou. Hned jsem pochopila a znovu se pustila do svých „zbořenin", tak se totiž daly nazvat mé kliky po 50 minutách intenzivní fyzické zátěže. A najednou tu byl konec. Ucítila jsem úžasný pocit vítězství sama nad sebou. „Zvládla jsem to!"

Ve sprše mi nikdo nepřišel unavený. Hanka mě lákala na páteční běh na Petřín. Každá hodina je totiž jiná, což je super. V pátek ráno však pro mě byla představa běhu kombinovaného s klikováním sci-fi. V každém případě mohu potvrdit, že při Boot campu zažijete bolest, úlevu, radost i zoufalství, ale na konci celého programu jste na sebe pyšní. Pomůže vám dostat se do pohody, najít si nové přátele a ještě získat postavu, o které se vám ani nesnilo!

Díky, Hanko!