Článek
Je mi 39 let, jsem podruhé rozvedená a mám jedno již dospělé dítě. Asi před jedenácti lety jsem podstoupila miniinterrupci a před tři čtvrtě rokem po nechtěném otěhotnění a následné interrupci (těhotenství nastalo během užívání hormonální antikoncepce a bylo zjištěno až na konci 3. měsíce) jsem se rozhodla, že by bylo nejlepší nechat se sterilizovat.
Nebudu se rozepisovat o tom, jak těžké je pro ženu rozhodování o přerušení těhotenství, ať již zvažuje jakékoli důvody (věk, existenční problémy, zodpovědnost k dítěti, které stále studuje, k sobě i k tomu malému, které by se mělo narodit do určitých podmínek...). Navíc když se žena musí tak jako já rozhodnout během několika málo okamžiků.
Následovalo pro mě velmi těžké období, poznamenané potratem a neustálým strachem z toho, že by se něco podobného ještě opakovalo. Trápila jsem sebe i své blízké. Nakonec jsem skončila na psychiatrické ambulanci a brala léky, které mi pomohly vyrovnat se s tím vším.
Pevně jsem se rozhodla, že se již nikdy nechci do podobné situace dostat, a požádala jsem o sterilizaci. Jiný druh antikoncepce je totiž pro mne obtížný. Ta hormonální selhala a vzhledem k častým zánětům mi gynekoložka nedoporučila zavedení nitroděložního tělíska. Navíc jsem definitivně rozhodnutá, že další dítě už nikdy mít nechci.
Jsme jako pacienti úplně bezmocní?Foto: shutterstock.com
Svou žádost jsem předložila na několika klinikách, jak soukromých, tak státních, i s psychiatrickým vyšetřením a doporučením gynekoložky. Bohužel mi nebylo nikde vyhověno. Všude tento zákrok zamítli, dokonce v jedné nejmenované velmi známé klinice se mne ptali, proč o to žádám u nich, že prý takový banální zákrok jsou schopni udělat i kdekoli jinde. Následovalo opět zamítnutí s poznámkou, že si mám prý za rok (po završení 40 let) zažádat znovu a nebude ani třeba udávat důvody. A tak se již téměř rok snažím „neotěhotnět" a čekám na své narozeniny!
Neznám podrobně znění zákona o sterilizaci, i když jsem si mnoho informací našla na internetu. Ale můj názor je takový, že v demokratickém státě by měl kdokoli mít možnost rozhodovat o sobě, pokud se jedná o početí a reprodukci. U nás je tento zákon na úrovni téměř středověku vzhledem k ostatním vyspělým státům!
Myslíte si, že je jednání doktorů správné? Copak se u nás normálně smýšlející žena nedovolá svého práva na sterilizaci? Není tohle věc každé matky rozhodnout se, zda dítě chce, nebo ne? Co byste Martině doporučily? Máte-li podobné zkušenosti, nenechávejte si je pro sebe a otevřeně o nich promluvte v diskusi pod článkem nebo na info@prozeny.cz.
