Článek
Je to už osm let, co jsem vdaná, a na den přesně osm let, co jsem se neviděla a nepromluvila se svou nejlepší kamarádkou. Důvod? Sama nevím, celou tu dlouhou dobu se ptám sama sebe, proč se to stalo zrovna nám, a odpověď se asi nikdy nedozvím.
Bylo to kamarádství od školky po základní a střední školu, trvalo dlouhých 15 let. Maruška, moje kamarádka, se narodila jako jediné dítě starším rodičům, nosila brýle, byla silná a vlasy měla svázané do dlouhého copu. Rodiče se o ni moc báli. Zkrátka v té době ideální terč, aby si z ní děti dělaly legraci.
Já byla zakřiknutá a neprůbojná, a tak jsme utvořily nerozlučnou dvojku, byla to taková ta „láska na celý život". Ve všem jsme byly zajedno, pomáhaly si, svěřovaly se a vše, co ke kamarádství patří. Několikrát jsem se jí i zastala, když si na ni někdo dovoloval. Byla to moc chytrá holka, hodně sečtělá, citlivá, upřímná, zásadová a byla s ní legrace.
Po dokončení základní školy jsem se obě dostaly na střední, sice každá na jinou školu, ale ve stejném městě. Denně jsme se viděly na cestě domů. Já jsem si našla nové kamarády, i Maruška, ale stále bylo mezi námi silné pouto. Ve třeťáku jsem začala chodit se svým prvním klukem, nynějším manželem. Mám pocit, že tam to někde začalo, Maruška se mi začala vyhýbat, Martina, mého přítele, nechtěla ani poznat, když už jsem to zařídila, jakože jsme se všichni náhodně potkali, beze slova odešla. Mě to moc mrzelo, ale dál jsem se snažila...
Od svatby jsem svou kamarádku nevidělaFoto: shutterstock.com
Bylo po maturitě, já s Martinem chodila rok, Maruška si podala přihlášku na vysokou školu, mezitím se také ona seznámila s jedním klukem, byl sice o hodně starší, ale ona se něj bláznivě zamilovala. Trošku se to mezi námi urovnalo, dál jsme se svěřovaly. Moc jsem jí to štěstí přála, někdy až záviděla, jak si tu lásku uměla užít a vychutnat. Moje láska s Martinem začala pomalu uvadat a nechtělo se mi s ním jít dál.
Jenže jsem zjistila, že jsem těhotná, jako první to věděla Maruška, měla velkou radost, větší než já. Řekla mi, že mi to závidí a vyměnila by si to se mnou. I když se mi moc nechtělo, začali jsme plánovat svatbu. Jednou večer jsem začala silně krvácet, Martin mě odvezl do nemocnice za pět minut dvanáct, ale miminko udrželi. Ještě měsíc jsem tam ležela.
V té době za mnou přijela Maruška i s přítelem a řekla mi, že být mnou, tak se nevdává a že bych si zkazila život. To mě od ní překvapilo a zamrzelo. Chtěla jsem, aby mně šla za svědka. Den před svatbou mi přišel dopis a musím říct, že v něm padala dost ostrá slova, jakože jsem kráva, že mám zpackaný život a že ona rozhodně nechce skákat okolo mimina jako já apod.
V den svatby jsem na dopis nemyslela, měla jsem jiné starosti, jen jsem nevěděla, zda přijede Maruška, několikrát jsem jí volala, ale telefon nebrala. Nakonec se mi nabídla teta, že když bude třeba, tak ji nahradí. Maruška tam ale přišla i s přítelem, nepromluvila na mě ani slovo, odsvědčila a šla pryč. Já za ní vyběhla, že se jdeme fotit do parku, a ona na to, že jsem nepozvala jejího přítele, že ho miluje a kam jde ona, jde i on, a odjeli domů. Já jí pak několikrát volala a posílala SMS, aby přijeli oba, že je to nějaké nedorozumění, ale ten den jsem ji viděla naposled.
Psala jsem jí potom jeden dopis za druhým, ale její odpovědi mě spíše mrzely, až jsem měla strach, co zase napíše. Naše přátelství v mém srdci trvá dál, ale mám tam velkou hořkost. Už je to osm let, Maruška neviděla nikdy mé dnes už dvě děti.
Takovou kamarádku už jsem nikdy pak nepoznala, a abych řekla pravdu, ani nechci, bojím se. Přesto na ni vzpomínám v dobrém.
Vy ostatní již dnes můžete psát na nové Téma týdne: Nerozumím si s tchyní. Máte takový problém? Váš partner je miláček a vy ta černá ovce? Pojďte se nám vypovídat na info@prozeny.cz. Umíme naslouchat všem!
