Článek
Roky praxe a terénního studia vztahů chlap-ženská, mluví jasně. Když se holky přestanete snažit, máte zaděláno na problém. (Teď nemluvím o 20 % notorických sukničkářů, u kterých vám nepomůže, kdybyste se stavěly na hlavu a odrážely se přitom ušima. Jenže! Zbývá vám ještě krásných 80 % hodných kluků, se kterými stačí umět aspoň trošku zacházet, a jste v pohodě. A teď vám prásknu tajemství největší: příslušník oněch zbývajících 80 % je ve své podstatě líná a pohodlná lemra, která má ráda svý jistý. Stačí, když se začnete trochu chovat a „ta druhá“, která se rozhodla, že si toho vašeho lemráka přestěhuje k sobě na gauč, nemá šanci. Hlavně si zas ovšem nezačněte lhát do vlastní kapsy, na to jste ostatně přebornice, že právě vy máte doma toho notorika přes baby. 20 % je fakt menšina.) Takže věnujte chvilku své laskavé pozornosti následujícímu výčtu rizikového chování.
Zaděláváte si na nevěru (nebo už máte parohy), když:
- Jste v den svatby byla jako proutek, ale dnes máte minimálně 20 kg nadváhy a svým špekům láskyplně říkáte faldíky.
- V době lovu na vašeho miláčka pro vás byly návštěvy fitness centra, kadeřníka, manikérky a podobné zkrášlovací procedury denním chlebem. Poté, co past na medvěda sklapla, už na to kašlete.
- Nejste schopná pochopit, že muž je vizuální zvíře, které nevzruší ježek, boty traktorky ani vytahané tepláky.
- Na doma si necháváte staré oblečení, které se už nehodí na ven. Ve finále se po obýváku pohybujete ustrojená tak, že by si to slušný sedlák nevzal do maštale. Tím vysíláte jasný signál: nevážím si sama sebe ani těch, kteří se mnou musejí sdílet společný prostor.
- Je potřeba pořád vymýšlet něco nového, neustrnout na zajeté klasice.
- Bojíte se soukromé striptýzové show a trváte na tom, že bavlněné bombarďáky na domácí chvilky pohody stačí. Dobu, kdy jste měla na sobě naposledy krajkové a saténové prádlo, počítáte na měsíce, ba i roky. Korzet či punčochy (je to opravdu něco jiného než punčocháče!) jste si neoblékla nikdy.
- Neznáte pořádně své vlastní tělo. Stydíte se dotknout sama sebe, natož partnera. Základ je vědět, co se mi líbí a co ne.
- Odmítáte onanii, a když zjistíte, že se jí váš brouček občas dopustí, vyhrožujete rozchodem. Uráží vás, že si dovolí dělat něco bez vás (upozorňuji, že to je přímá a rychlá cesta do náruče nějaké jiné).
- Nedokážete se smířit s tím, že se dívá na filmy pro velký kluky. Představa, že byste se občas třeba koukli spolu, je vám natolik cizí jako katolické jeptišce plánovat na sobotní večer techno party.
- Uklidit, občas nakoupit a aspoň někdy něco uvařit do vašeho repertoáru nepatří. Považujete to za přežitek, který uráží vaše JÁ a vaší rovnoprávnou osobnost.
- Uklízíte, nakupujete a vaříte a sebeobětujete se domácnosti a rodině tak, že vás to nebaví a nezbývají vám síly na nic jiného.
- Považujete ho za blbce a svůj názor dáváte patřičně najevo.
- Vyjadřujete se o jeho vzhledu, schopnostech a potenci značně záporně.
- Všechno důležité si řeknete s kamarádkami a s ním hovoříte pouze funkčně, o provozních záležitostech a zásadně v kategorickém imperativu: Ukliď si po sobě!, Dojdi nakoupit!, Nikam nechoď!, Ty seš ale idiot!
- Nemáte ho ráda a jste s ním jenom proto, že se bojíte samoty, nebo by vám chyběl jeho plat. Chlap je možná jednodušší stvoření než žena, ale tak blbej, aby nepoznal, že se vám víceméně hnusí a nemáte ho ráda ani tolik jako vašeho jorkšíra, zase není.
Dámy, nepíchejte do nás špendlíkyFoto: shutterstock.com
Abych ovšem po té náloži upřímnosti aspoň trochu uspokojil vaši krvelačnou ženskou duši, připouštím, že nevěra se může taky krutě nevyplatit. Tuhle story mi předevčírem přitáhla domů moje Drahá po návštěvě keltské léčitelky (prosím nekomentovat!). Ale ještě mi to nedá a musím se vrátit ke story o dredařovi z Militantních matek. V diskusi jste mě obvinily, že jsem ji kdesi sebral na netu. Takže, milé zlaté, já ji poprvé použil před zhruba sedmi lety, když jsme zakládali a rozjížděli jedny noviny. Tedy jestli to od té doby koluje někde po netu, opět si leštím své zbytnělé ego.
Z nevěrníka invalida
Zpět ale k mé Drahé. Její osobní čarodějnice, která má tak rozsáhlou klientelu, že ji může závidět i renomovaný zubař z Vinohrad, ji seznámila s případem jednoho klienta, dříve velmi úspěšného majitele několika hampejzů a mačo frajera každým coulem. Tenhle týpek (samozřejmě ženáč) jezdil pravidelně několikrát do roka do Thajska a Kambodže na nábory nových holubiček do svých domů radosti. Nasliboval jim tam hory doly, a jak zlaté dno bude mít jejich řemeslo v naší matičce stověžaté. A samozřejmě součástí výběrového řízení byla přímá zkouška adeptek v akci. Přece nebude tahat do Prahy kdejaké poleno, že… Akorát že tenhle frajer testoval holky po stovkách a s sebou vzal s bídou jednu, nebo dvě.
Jednou mu jedna slečna, kterou vyzkoušel už asi po šesté za sebou, řekla: Já jsem z vesnice, kde fakt umíme voodoo, takže jestli mě nevezmeš do Prahy, jak si mi slíbil, bude tě to do konce života mrzet. No mačo se smál, až měl z toho málem záchvat. Jenže týden po návratu domů skončil na vozíku, od pasu dolů naprosto mrtvý, rukama hýbe jen tak tak, a když chce mluvit, musí si přidržovat ústa, aby mu bylo aspoň trochu rozumět, protože má mimické svaly úplně mimo provoz. A doktoři se prý nějak nemůžou shodnout, co se mu to tak znenadání vlastně stalo, a co s ním. A on už pět let dřepí na kolečkové židli a teď přemýšlí o cestě do Thajska, aby onu dámu našel a odprosil ji, ať z něj voodoo sejme.
Každopádně mé Drahé při vyprávění zvláštně plály oči. Tak nevím, jestli to nemělo být nějaké varování pro mě? No, namátkově budu muset zkontrolovat prostor pod postelí, jestli se tam nevyskytuje nějaká divná panenka propíchaná špendlíky…
To se nám Pavlík tentokrát rozjel, že? Snad by nechtěl, abychom nad případem ochrnutého záletníka ronily slzy (kdo ví, co všechno mu ochablo...)? A že si za nevěru můžeme samy? Není to spíš tak, že chlapi neustále vymýšlejí nějaké omluvy - jako např. Pavlova pravidla v článku - aby mohli bezstrestně lézt pod cizí sukně? Zapojte se do diskuse pod článkem!
