Chytrý nábytek pro školáky. Super!

Jaký stůl a židli potomkovi vybrat a jak poznat, že sedí správně, najdete v našem videu. Možná se z něj poučíme i my dospělí. Máte rovná záda a nohy na zemi, když teď sedáte u počítače? Podívejte se!

Mnozí rodiče už se možná byli podívat po nějakém nábytku a tuší, že dětská pracovní židle vyjde na minimálně tisícikorunu a stůl stojí zpravidla ještě o něco více. Navíc jsou tak malé, že už si dovedeme představit, jak za rok budeme shánět nové, protože jim náš školák odroste podobně jako přezůvkám.

Ale nábytek nejsou boty! Na trhu existuje spousta nastavitelných stolů a židlí, které může dítě používat od šesti let až do puberty. I když taková výbava vyjde zhruba na deset tisíc korun, je to levnější než kupovat každý rok či dva nové zařízení.

S tímto konstatováním se setkáme často: dítě není malý dospělý. Vhodné pro ně proto nejsou ani stůl a židle pro dospělé. „Pokud potomka posadíme na židli pro dospělé, nohy mu budou vlát ve vzduchu nebo je bude mít opřené o zem jen špičkami, a to je špatně,“ říká Lucie Stanovská ze společnosti Nobl Smíchov a pokračuje: „Stejně tak nevyhovuje hloubka sedáku. Když se opře, bude mít kulatá záda a zhroucený posed, což je také špatně.“

Práci a peníze si ušetříme, když zvolíme výškově nastavitelnou židli (její cena se pohybuje kolem pěti tisíc korun). Dítěti ale přesně padne v šesti, osmi i dvanácti. Půjčit si ji mohou i dospělí, její nosnost je až sto dvacet kilo.

Tyto židle mají nejen nastavitelnou výšku, ale měnit lze i hloubku sedáku a zádové opěrky. Dosáhneme tak toho, že dítě sedí správně. Co to znamená? „Když se opře, má celou plochu chodidel na podlaze, nohy v kolenou svírají pravý úhel, ale nejsou přimáčknuté až k sedáku, aby se nebránilo proudění krve. Zároveň zadeček je těsně u zádové opěrky,“ popisuje Lucie Stanovská.

U dražších výrobků stačí zmáčknout dvě tlačítka, u těch ostatních je třeba povolit několik šroubů.

Pokud máme starší děti, můžeme jim pořídit i židle s atypickými opěrkami zad, které nabízejí větší variabilitu sezení. Příkladem je židle s kulatým sedákem a nižší otočnou opěrkou. Tu lze využít klasicky jako podpěru zad nebo jako područku pod jednu paži. Pokud si ji potomek otočí dopředu, snadno na ní může složit ruce a opřít bradu, což se hodí třeba při memorování slovíček nebo básniček.

Zajímavě vypadá i zádová opěra ve tvaru dvou samostatných křídel. Ale na tom, zda budou mít židle horní hranu opěrky rovnou či zakulacenou, moc nezáleží. Jde spíš o vzhled, takže si děti mohou vybrat. Stejně tak můžeme nechat zcela na jejich vkusu barvu potahu. Jen si ověříme, aby vybraly takovou látku, která má protišpinící úpravu, například s přídavkem teflonu. K jejímu čistění pak stačí navlhčená houbička.

Správná pracovní židle je na kolečkách. Při nákupu bychom měly personál upozornit, zda máme v dětském pokoji koberec, nebo tvrdou - tedy třeba dřevěnou, korkovou nebo laminátovou – podlahu. Na koberec se totiž používají tvrdá kolečka, která jsou černá. Ta na laminát a parkety mají na sobě světlý kroužek, což je gumový povrch, který podlahu nezničí a brání i tomu, aby na ní zůstávaly černé čáry.

Pokud zvolíme pro děti výškově nastavitelnou židli, je vhodné ji doplnit i variabilním stolem. U něj si lze navolit výšku desky v rozmezí od 56 až do klasických 75 centimetrů. Slouží k tomu dva šrouby na nohách. Ty stačí povolit, stůl zvýšit nebo snížit, což zjednodušuje nakreslená stupnice. Lépe se nám to bude dělat ve dvou.

A jak poznáme, že máme správnou výšku? „Dítě správně posadíme na židli a nechám ho, ať si položí ruce na stůl. V loktech by měly svírat pravý úhel,“ konstatuje naše poradkyně.

Dětské pracovní stoly mohou mít i naklápěcí pracovní desku, což je vhodné pro kreslení i psaní, dokonce si mohou kreslit i vestoje. Děti jistě ocení třeba žlábek na tužky, praktický je i háček z boku na zavěšení aktovky.

Nadchl vás tento nábytek a chystáte se ho jít koupit potomkovi jako překvapení, až se vrátí od babičky nebo z tábora? Tak zadržte, protože platí, že i nastavitelnou židli nebo stůl by si mělo dítě vyzkoušet.

A rozhodně nelitujme peněz, které za nábytek dáme. Investice do zdraví dětí je přece tou nejlepší!