Článek
Hodně mě oslovilo vaše téma Jídlo prostě miluju!. Je to totiž přesně to, co již několik let hrdě hlásím do světa a rozhodně se za to nestydím. V jídle je podle mě skryta vášeň a pořekadlo Láska prochází žaludkem u mě platí stoprocentně. Jídlo mám prostě ráda. Co ráda, miluji ho! A obzvláště sladké je mojí velikou slabinou.
Celkově si myslím, že ženy jsou v dnešní době tlačeny k tomu, aby jídlo nenáviděly, braly ho jako něco, co jim škodí, a zabývaly se tak neustálým počítáním kalorií a přemýšlením, jestli se mohou najíst nebo ne. Mně se to protiví. Člověk si tím jen kazí náladu a přichází o to příjemné.
Dříve jsem o jídle uvažovala také tak, protože odmalička mám problémy s váhou. V naší rodině se vařila a vaří většinou nezdravá jídla, navíc jsem vždycky byla dost vytížená a neměla jsem čas na to, abych šestkrát denně jedla, takže přes den jsem většinou měla jen menší oběd a pořádně se najedla až večer, když jsem přišla domů.
A k tomu všemu mám v genech obezitu. Pochopitelně jsem tím vším dost trpěla. Hlavně pak v pubertě, kdy mi okolí vyčítalo mou nadváhu a rady typu „měla bys zhubnout“ jsem slýchávala poměrně často. Dovedete si představit, co takové řeči nadělají se sebevědomím mladé holky. Asi tak v patnácti jsem se rozhodla s tím něco razantně udělat.
Snažila jsem si odpírat nejrůznější potraviny, pořád se vážila a absolvovala i hubnoucí program. Neustále jsem přemýšlela nad tím, co můžu jíst, a vůbec mi nedocházelo, že když jsem schopná rozebrat obložený chlebíček na jednotlivé části, zvážit je, abych si mohla vypočítat kalorie, a pak ho teprve sníst, není to starost o štíhlou linii, ale počátek šílenství. To, že tím jen zbytečně ztrácím čas a chuť do života, jsem si uvědomila, až když jsem odešla z domu na vysokou.
Odpírat si jídlo, ať to zdravé, nebo nezdravé, je prostě hloupost. Daleko důležitější je naučit se poslouchat své tělo, co si žádá a co potřebuje, a umět odlišit, zdali to náhodou není kvůli stresu nebo jen z nudy. Pokud si bude žádat třeba sladké nebo velký oběd, tak mu ho jednoduše dám. A když se chci odměnit, tak si místo nového trička dopřeji dobrý oběd v pěkné restauraci.
Moje cesta za dobrým vztahem k jídlu není zdaleka u konce a i teď mívám občas stavy, kdy přemýšlím o nějaké dietě, ale naučila jsem se takové myšlenky zapudit, protože vím, že bych tak nebyla spokojená. Raději se pořádně najím a pak jdu na dlouhou procházku nebo jsem jinak aktivní. Stačí domácí úklid. Navíc pohyb je další velkou radostí v mém životě a dá se při něm zažít i spousta zajímavých zážitků.
Moje postava sice stále není ideální, ale učím se s ní žít. Navíc čím dál tím častěji zjišťuji, že mužů, kteří mají rádi spokojené usměvavé baculky, není rozhodně málo. A já spokojená jsem. Je snad v životě něco důležitějšího?
S přáním pěkného dne a pozdravem,
Úspěšně jste se rozvedly, ale přesto jste s expartnerem zůstala pod jednou střechou? Proč? Jaké to má pozitiva a jaké negativa? Pojďte nám o tom napsat na info@prozeny.cz a vyhrát 500 korun.
