Moje žena je generál. A mě to baví!

Třicetiletá Anna je dokonalým příkladem samostatné, inteligentní a schopné ženy. Má skvěle fungující firmu, kterou sama vybudovala, a dnes ji velmi dobře živí. Za vydělané peníze postavila dům pro svou rodinu. Díky jejím penězům všichni několikrát do roka letí na dovolenou k moři, ona i její muž jezdí v luxusních autech, jednoduše život snů.

Ale co dělá ten chlap, říkáte si? „Tomáš je navýsost spokojený. Díky tomu, že já jsem schopná rodinu zabezpečit, si může dovolit ten luxus, že dělá práci, která ho baví. Nemusí se trápit tím, jak vysoký má plat, a když ho v práci dusí, může ze dne na den dát výpověď, aniž by rodina nějak utrpěla,“ vysvětluje Anna s tím, že rozhodně její muž netrpí pocity méněcennosti a nepotřebnosti. „Ano, já ho nepotřebuji jako živitele rodiny. Ale potřebuji ho jako někoho, koho miluji, s kým mi je dobře a kdo dává mému životu smysl,“ říká Anna.

Přesto každého napadne, zda takový vztah vůbec může fungovat. Vážně chlapovi nevadí, když mu jeho žena v podstatě šéfuje? A o tom, že to není vůbec ojedinělý jev, se dočtete v článku Hlava rodiny? Většinou žena! .

Podle odborníků je ve vztahu mezi mužem a ženou možné v podstatě cokoli. Není tedy nikde psáno, že takhle nevyrovnaný vztah, kde prim hraje žena, nemůže fungovat. „Funkční může být v podstatě každý vztah, pokud se v něm oba dva cítí dlouhodobě dobře a vyhovují jim role, na kterých se dohodli,“ říká kouč partnerských vztahů Lenka Černá z portálu Mujvztah.cz.

Také ale dodává, že ona sama pokládá za ideální situaci, když si jsou partneři víceméně rovní. „Vyrovnané role, a to včetně té finanční, jsou o mnoho bezpečnější. Je dobré, když ti dva na sobě nejsou závislí, protože to automaticky ve vztahu vytváří nezdravé klima,“ upřesňuje Lenka Černá.

Je to logické. Ten, kdo má navrch (ať už díky úspěšnosti v práci, sumě na výplatní pásce, zkušenostem nebo jen povahovým rysům), může ve vypjatých situacích velmi lehce svého postavení zneužít. Například při hádce, jednoduše ve chvíli, kdy ztratí sebekontrolu, mohou zaznít skutečně ošklivé věty…

Jak se v takových chvílích cítí ten slabší, asi není potřeba vysvětlovat. A pokud jsou podobné věty, nebo třeba jen rádoby vtipné poznámky, troušeny příliš často, problém je na světě.

Navíc je nad slunce jasné, že drtivá většina mužů by nesnesla, že hlavou rodiny je žena. „Dost pravděpodobně to ustojí jen muž, který není sebestředný, nemá sklony být úspěšný a viditelný,“ popisuje Lenka Černá. Velmi často jde prý o submisivní muže, kteří byli vychováváni autoritativní matkou a v podstatě u ní tento model okoukali, proto jim přijde přirozený. „Rodiče nám dávají vzor, ukazují nám, jak to má vlastně v rodině fungovat a jaké role hrají žena a muž,“ potvrzuje Lenka Černá.

Dětství má jednoduše na náš dospělý život velký vliv. Jak nám výchova může zkomplikovat život se dočtete v článku Za tyhle chyby může naše dětství!.

Proto je dobré si uvědomit, že tak, jak se chováte, se podobně budou chovat i vaše děti. Opravdu chcete ze svých dcer vychovat generálky a ze synů poslušné pěšáky? Lenka Černá opět zdůrazňuje, že přestože fungování takto nevyrovnaného vztahu není nemožné, rovnováha je vždy nejlepší.

Ačkoli totiž může být submisivní muž s energickou ženou rozhodující o všem spokojený, může dojít ke změně. Člověk se v průběhu života vyvíjí, a není vůbec vyloučené, že takový muž jednou nezatouží po budování kariéry, že nebude chtít sám rozhodnout, kam rodina vyrazí na dovolenou a zda se koupí televize, nebo nový sporák. „A v tom momentu to může znamenat pěkný malér. Změnu rolí nemusí žena generál vůbec pochopit a přistoupit na ni. Vzniknou hádky a neshody o změně pozic ve vztahu,“ vysvětluje Lenka Černá. A platí to i opačně. Když svému muži deset let vaříte teplé večeře, zákonitě nebude vůbec nadšený, že najednou dostal chleba s máslem.

Výsledek je tedy jasný. Fungovat může leccos, i zásadně nevyrovnané vztahy. Ale větší šanci na úspěch mají páry, kde si jsou oba rovni. Pokud ani jeden není na tom druhém závislý, je ve vztahu mnohem více prostoru pro pohodu a soulad než pro povyšování se a výčitky.

A kdo šéfuje u vás doma?