Článek
Ráda bych se s vámi podělila o vtipný příběh mého souseda skrblíka, který by si skutečně nechal pro korunu koleno vrtat. Už od prvního pohledu se mi zdálo, že má v hlavě místo mozku kalkulačku.
Tak například, když se mu narodilo první dítě, zapnul tu svoji kalkulačku a zjistil, že bude nejekonomičtější zůstat u rodičů, nechat se živit, na nic nepřispívat, vždyť přece každý začátek je těžký a staří důchodci už peníze na nic nepotřebují... Při druhém dítěti již bydlel s manželkou ve svém, ale veškeré špinavé prádlo (protože si „zatím" nestihli koupit pračku) si vozili prát k rodičům. To trvalo dva roky.
S třetím dítětem se osamostatnili natolik, že již měli vlastní pračku a museli prát za své, začali tedy kupovat jednorázové papírové pleny, jenže se naskytla téměř hamletovská otázka, kam s tím? Náš milý soused ovšem nelenil a zřejmě si bystře spočítal, že by měl brzy plnou popelnici, a tak začal nenápadně v noci potmě přidávat tajemné tašky do popelnic svých sousedů, pěkně na střídačku, což se ovšem po nějaké době samozřejmě provalilo a nezůstalo bez odezvy.
Nicméně, děti odrostly, a tak pleny již nebyly potřeba. Jednoho krásného horkého letního dne se vydali na dovolenou do Chorvatska s firemním autem přecpaným jídlem odshora až dolů, snad ještě z výfuku trčela štangle vysočiny. Na tom by vzhledem k typické české povaze nebylo nic zvláštního, kdyby potom později nevyprávěly jejich děti našim dětem, že jim tatínek po cestě nedal napít, najíst, protože se přece nikde nebude stavět na záchod. Za celou cestu tedy udělali jen jednu přestávku, která stejně byla víceméně pro tatínka, a když pak všichni spatřili moře, šly na ně mrákoty, že už si nepřáli nic víc než být doma.
Historku s přejetým zajícem nám s velkým nadšením vyprávěl on sám. Ráno při cestě ráno do práce srazil autem zajíce, tak zastavil a hodil ho vzadu do kufru. Jenže začínalo být horko, tak si milého zajíce z kufru odložil „do stínku“ pod auto. Jenže když večer odjížděl z práce, tak na něj zapomněl a nechal ho tam ležet. Doma vyprávěl ženě, co pro ně nemá za překvapení, když si to uvědomil a nelenil tedy a vydal se pro něj, ačkoliv mu muselo být jasné, jak asi zajíc bude po celodenní šichtě vypadat. Přijel, viděl a ujel... Auto pronásledovalo pouze hejno much a velký puch.
Pojal to jako vtipnou historku, ale my jen nechápavě kroutíme hlavou, kam až je ochotný zajít. Nutno dodat, že náš soused nepatří k sociálně slabší skupině, nýbrž jsou oba s manželkou vysokoškolsky vzděláni a on pracuje na manažerském postu...
Máte doma temperamentního mužského? Jak se jeho temperament projevuje a jak se vám s ním žije, nám můžete napsat na info@prozeny.cz a ještě na něm vydělat 500 korun.
