Článek
Je mi 37 let, jsem zamilovaná, s přítelem už pár roků jsme a je to jak procházka růžovým sadem. Jsem šťastná za tento vztah, ale přece jen vždy mi v něm něco chybělo. Co to bylo?
Objetí mám tolik, kolik si jen přeji, přítel by mi snesl modré z nebe. Jsem za to vděčná, ale... Zhruba před rokem jsem poznala pana X, který měl firmu nedaleko mého bydliště. Každé ráno jsme se potkávali, začali se zdravit. Nevypadalo to, že by o mě jevil zájem, ale jen do té doby, než mě pozval na kávu.
Ze začátku jsem vůbec netušila, co mám dělat. Vyměnili jsme si čísla a pak začali psát nevinné SMS. A pak první a druhá schůzka, náš vztah se začal prohlubovat. Přítel nebyl moc nadšen, že mám čím dál častěji „čajové dýchanky se svými kamarádkami“, ale respektoval to.
Pan X nebyl vůbec člověk, se kterým bych chtěla žít nebo s ním snad zakládat rodinu. Ani vlastně nevím, proč jsem takový vztah navázala. Možná to byla jen touha zkusit něco jiného a vědět to, že po mně touží i někdo jiný než jen můj přítel. Prvních pár týdnů to bylo všechno úžasné. Než přišly první výčitky. Co já to jsem za člověka? Jak jen jsem to mohla svému drahému udělat? Co mě k tomu vedlo? Mám s ním přece bezstarostný život.
Pořád dokola se mi tyto myšlenky točily hlavou. Asi za dva měsíce už jsem to nevydržela a přes všechna rizika, která jsem se snažila si nepřipouštět, jsem řekla svému drahému i to, že tu byl i někdo jiný. Popravdě, jak to všechno bylo. On jen mlčel. Nevěděla jsem, na čem jsem. Ale byla jsem trpělivá a to se mi vyplatilo.
S přítelem jsme to všechno zvládli. On mi odpustil a nedovolil, abych si to vyčítala. Teď už vím, co mi chybělo... vědět to, že toho pravého už jsem našla a už nikdy bych ho za nikoho nevyměnila.
Všechno zlé je k něčemu dobré...
Máte vlastní zkušenost s mileneckým vztahem? Co vám to dalo nebo vzalo? Pište na info@prozeny.cz a vyhrajte 500 korun.
