Kuchyň: Vyměňte kachličky za sklo!

Místo za pracovní deskou patří v kuchyni zpravidla k nejšpinavějším - zde končí olej prskající při smažení, voda i šťáva z ovoce. Pokud si sem dáme klasické obklady, nečistoty se nám usazují hlavně ve spárách a dostat je odtud není zrovna jednoduché. Proto se tady objevuje sklo, klasický i umělý kámen, kov nebo materiály na bázi dřeva. Ačkoli se v mnoha vlastnostech liší, jedno mají společné - prostor za linkou zpravidla tvoří jedna velká deska, bez jakýchkoli napojování. A úklid je tak mnohem jednodušší.

Pokud se někdo rozhodne nahradit obklady na zádech kuchyňské linky něčím jiným, zpravidla volí sklo. Překvapivě si lze totiž vybírat z mnoha variant. Že si vzpomenete jen na sklo čiré, mléčné a drátosklo? Ale dopřát si můžeme i žluté, červené, zelené nebo dokonce nějaký hezký vzor. Jde to jednoduše. Stěnu stačí klasicky vymalovat nebo použít část tapety a překrýt čirým sklem. Výsledek bude stát za to.

Vždy bychom měli volit sklo tvrzené nebo opatřené speciální fólií, která zabrání - pokud by se rozbilo - tomu, aby se střepy rozsypaly a někdo se o ně pořezal.

Sklo má ideální vlastnosti pro použití v kuchyni. Nepoškodí ho vysoké teploty, nepoškrábe se ani nezničí chemickými přípravky. Navíc se jednoduše čistí.

Jedinou jeho nevýhodou je složitější vrtání otvorů pro zásuvky, vypínače či na poličky. Hned od začátku musíme vědět, kde budou a otvory pro ně si nechat vyříznout už u sklenáře. Doma to neuděláme, stejně tak do zdi nezatlučeme věšák.

Další možností, co dát na „záda" kuchyně, je kámen. Přitom vybírat si lze jak z toho přírodního, tak umělého. Oba se používají i na pracovní desky. U toho druhého je pak výhodné takzvané bezspárové spojení, kdy může plocha za linkou plynule přejít v pracovní plochu, a v kuchyni tak zmizí další spoj, kde by se usazovala špína.

Kámen má podobně jako sklo také výbornou odolnost a dlouhou životnost, ale i tady platí, že je třeba včas myslet na otvory pro zásuvky a poličky.

Tento problém odpadá tehdy, když si vybereme desky na bázi dřeva - zpravidla jde o laminátové či takzvané mdf desky. I ty lze sladit s pracovní plochou. Dělají se v desítkách provedení a to včetně imitace přírodních materiálů. Velmi atraktivní jsou ty s kovově lesklým povrchem. Kov je totiž v kuchyni stále velmi žádaný. Pokud bychom si pořídili plochu za linkou z nerezu, tak se ale nedouklízíme. Každý, kdo má nerezovou chladničku či troubu, ví, jak těžké je mít plochu neustále vyčištěnou a lesklou. To samé - jen ve větším - by nás čekalo i tady.

Za kuchyňskou linkou však mohou zůstat i tradiční obklady. Ovšem je třeba si správně vybrat, což ale není těžké. Móda přeje takzvaným velkoformátovým dlaždicím, kdy má jedna obkladačka velikost 60 x 90 někdy až 120 centimetrů. Za linku jich dáme jen několik a ubude nám tak i spár. Ještě méně starostí budeme mít, když zvolíme takzvané kalibrované obklady - ty mají dokonale přesné hrany, takže je lze vedle sebe klást jen s minimální spárou.

Že máte zánovní kuchyň a už jste sem dali klasické obklady? Nezoufejte, změnit záda kuchyně není tak těžké a celé místnosti tak dodáte novou tvář.