Kuchyň s ostrůvkem? Už nikdy!

Kuchyňský nábytek se v místnosti skládá nejčastěji pěti způsoby – do jedné nebo dvou souběžných řad, do tvaru písmene L a U anebo zvolit již zmiňované ostrůvkové řešení. V českých domácnostech se nejvíc volí – hlavně kvůli omezené velikosti místností – uspořádání do L. Jako nejvhodnější doporučují odborníci tvar písmene U.

Při uspořádání skříněk a jednotlivých spotřebičů v řadě máme sice všechno pěkně na očích, ale to je snad jediná výhoda. Pokud máme kuchyňskou linku dlouhou dva nebo tři metry, budeme bojovat s tím, že se nám sem nevejde skoro žádná pracovní plocha a také budeme mít nedostatek skříněk a polic, kam bychom uklidily všechny věci, co v kuchyni potřebujeme. Taková kuchyň se proto doporučuje do domácností, kde žijí jeden nebo dva lidé a moc se zde nevaří. Na to tady není místo.

Lépe na tom nejsou ani ti, kdo si mohou dovolit lineární kuchyň dlouhou pět nebo šest metrů. Při přenášení věcí z chladničky ke sporáku, jež jsou každý na jiné straně, se neskutečně naběhají a vaření je bude unavovat.

Pokud to tedy dispozice umožňují, je lepší zvolit uspořádání ve dvou řadách naproti sobě. Do jedné řady umístíme všechny spotřebiče, ve druhé skladujeme potraviny – patří sem proto i chladnička s mrazničkou a také všechny kuchyňské pomůcky. Při vaření tak stačí často se jen otočit, abychom vyndaly a přendaly vše potřebné.

Ale pozor, je zde třeba dodržovat jednu podmínku! Mezi oběma řadami by měla zůstat ulička široká 120 centimetrů, odborníci na ergonometrii jsou schopni slevit na prostor široký 90 centimetrů, ale méně to být nesmí! V prostoru 120 centimetrů totiž pohodlně otevřeme dvířka od dvou skříněk naproti sobě, můžeme tady projít i kolem otevřené myčky. A vařit tu mohou i dva lidé zároveň.

Za nejlepší ovšem odborníci považují uspořádání kuchyně do tvaru písmene U. Vše zde má totiž člověk při ruce podobně jako u varianty naproti sobě, navíc ale může využít ještě jednu kratší stěnu buď k umístění některé z pracovních center, nebo jako úložný prostor. I tady je však třeba dodržovat pravidlo, aby nám zůstal uprostřed volný prostor minimálně 120 centimetrů.

Nejrozšířenější jsou u nás ovšem kuchyňské linky ve tvaru písmene L. Hlavně proto, že k tomuto řešení lze snadno přidat jídelní stůl a jen málokdo má v domě, o bytu ani nemluvě, samostatnou jídelnu. Pokud se navíc umístí do jedné „větve“ varné centrum a do druhé mycí, máme vše dobře při ruce a uprostřed nám vzniká poměrně velká pracovní plocha.

Ostrůvkové řešení může být nevýhodné, ale naopak i velmi dobré. Záleží, jak ho pojmeme a co do něj umístíme. Výhodná varianta je taková, kdy ostrůvek slouží jako další odkládací a pracovní plocha. Snadno tak mohou v kuchyni pracovat dva i více lidí, každý z nich má vlastní pracovní plochu. Ostrůvek lze také využít jako snížený barový pult, u kterého se dá sníst snídaně nebo posedět u skleničky. Toto řešení je vhodné do propojených kuchyní a obývacích místností, kde ostrůvek tvoří i určitý předěl mezi jednotlivými místnostmi.

Zklamání nás možná čeká, pokud chceme do ostrůvku umístit varnou desku nebo dřez. Než se pro toto řešení rozhodneme, je dobré si ověřit, jak a hlavně za kolik sem povedeme elektřinu nebo vodu a odpady. Vedení v podlaze je vždy náročnější než to klasické kolem stěny.

Druhé rozčarování může přijít i při vaření. Pokud do ostrůvku dáme varnou desku, slít velký hrnec s uvařenými bramborami, který je horký a váží několik kilo, bude těžké. Zvednout ho a přenést přes uličku je náročnější a nebezpečnější než ho sunout pár centimetrů nad varnou deskou nebo, není-li zbytí, i po ní. Stejně tak pokud potřebujeme rychle přenést „přetékající“ hrnec do dřezu, polévka či voda nám u liniového řešení nakape jen na varnou desku, u ostrůvku na podlahu, a pokud ji nesetřeme dosucha, hrozí, že zde uklouzneme.

Ostrůvkové řešení kuchyní je sice moderní, ale ne vždy výhodné!