Krása mi zničila život!

Na gymnáziu mě profesor latinář upozorňoval, že když přednáším Ovidia, mám se mu koukat do očí, protože jen tak věří tomu, co recituji. Zase jsem se styděla a převážně jsem oči klopila. Ach jo. Ve dvaadvaceti letech mne krásný chlap, voňavý, chutný, s nádhernou postavou v tramvaji požádal, jestli bych mu nešla pomoci vybrat košili do obleku.To jsem nepomohla, ale večer jsem se k němu již tiskla na parketu při ploužáku. Měl na sobě tu novou sportovní košili a to byl můj konec. Za rok jsme se vzali a na svatební cestě v Bulharsku jsme si pořídili miminko.

Dlouho mi šeptal, že tak nádhernou ženskou se sametovou kůží, která je prosáklá vůní, si snad ani nezaslouží. Že když se na něj dívám, má pocit, že by pro mne udělal všechno na světě. A udělal. Po pěti letech krásného manželství, které nám všichni záviděli, zazvonila u dveří paní a oznámila mi, že je s mým manželem v jiném stavu. Nevěřila jsem tomu a prohlásila, že na tyto rozhovory musíme být tři a chci to slyšet od manžela.

Měla jsem pocit, že mi někdo vrazil kudlu do zad a ještě s ní otáčel. Manžel zapíral, dušoval se, a když se vše již provalilo, chtěli rodiče manžela, abychom spolu zůstali a že na dítě budou platit a já o tom ani nebudu vědět. Ale na to jsem byla příliš hrdá. Prostě následoval rozvod, já s dcerou jsme opustily manželův vojenský byt a manžel si do bytu nastěhoval těhotnou paní a pokračoval ve stejném životě - jen vyměnil ženu a později dceru. Nová žena byla průměrná, nevýrazná, snad hodná paní. A co byla platná moje krása, jemná pleť a krásné oči. Dvacet let jsem se protloukala životem s dcerou. Snažila jsem se jí vynahradit mámu i tátu. Několik let jsem měla přítele, byl bezvadný, milý a měl moji dceru rád, ale byl ženatý, a přestože s rodinou nežil, nechtěl se kvůli velikému majetku rozvádět. Když jsem naléhala po osmi letech na rozvod, skončilo to rozchodem.

Nevěřila jsem, že to skončilo, a rok jsem čekala u telefonu, že zazvoní a vše bude pokračovat. Nezazvonil už nikdy... Před pěti lety jsem se znovu vdala. Sice jsem nebyla zamilovaná, ale říkala jsem si, že se spolu naučíme žít, zestárneme spolu, pomůžeme si v nemoci, vezmeme vnučku a budeme jezdit na výlety. Pro něj jsem byla vysněná, prý mne znal léta, ale nikdy si netroufal mne oslovit. Postavili jsme dům a zdálo se, že už budeme trávit klidné roky. To bych ale nesměla být já. Po čtyřech letech se provalilo, že manžel měl po celou dobu letitou milenku, se kterou se scházel pravidelně v práci, jezdila s ním na výlety - byl řidič autobusu a jezdil na zájezdy, užívali si sladké chvíle. Ode mne potřeboval domácí servis, od ní to ostatní.

Letos v únoru jsme se rozvedli a já už jsem zlomená. Už snad raději zůstanu sama, každý mne podvede. Nyní probíhá dělení majetku a není to příjemné. Prostě si myslím, kdybych byla ošklivá, trochu hloupá, měla ty své oči trochu přivřené, neuměla se otáčet a vystupovala jako chudinka, dopadlo vše jinak.

To, že je ženská hezká, upravená, usměvavá, společenská, stále se snaží, aby vypadala dobře, dobrá kuchařka, milenka i holka do nepohody a ještě k tomu chytrá, to nejde. Takže rada na konec. Pokud to zvládnete a máte na to žaludek, tak nic neumíte, se vším potřebujete pomoci, bez něj byste byla nemožná, on je ten nej a nad něj není. Jestli toto dokážete, máte vyhráno. Já už jsem definitivně prohrála. Ale vám držím všechny palce.

Vy ostatní, které máte zájem o to posílit naše řady redaktorek, už dnes můžete psát na nové téma týdne: Vysvědčení - bít, či nebít? Jak to vidíte vy? Trestali vás rodiče za špatné známky? Jaká byla pro vás největší odměna za pěkné vysvědčení? Jak jste spokojené s výsledky vašich dětí a jak je za ně chválíte nebo trestáte? Jak se díváte na slovní ohodnocení a jaké s ním máte zkušenosti? Čekáme na vaše podnětné příspěvky na info@prozeny.cz.