Sušička za vás i vyžehlí

Sušičky, kromě toho že nám usuší prádlo, nabízejí i určitou „přidanou hodnotu". Například dětské nebo sportovní oblečení se natolik vyhladí, že už není třeba žehlit. V domácnostech se zvířaty zase nedají dopustit na to, že při sušení se z šatů „vyfouká" většina chlupů. Pokud nás oblečení načichlé kouřem prozrazuje, že jsme večer nehráli tenis, ale seděli v restauraci, radujme se. Stačí věci dát na pár minut do sušičky, nepříjemný zápach vyvětrá a rodina nic nepozná.

Pokud o nákupu sušičky uvažujeme, měli bychom aspoň přibližně vědět, kam ji umístíme a co od ní očekáváme. Podle toho totiž nejlépe vybereme vhodný typ.

Sušičky lze rozdělit na tři základní kategorie - odtahové, kondenzační a kombinované s pračkou.

Odtahové - setkat se můžeme i s označením odvětrávané - jsou sice nejlevnější, ale do koupelny se nedoporučují! Jsou určené pro ty, kteří mají prádelnu a sušárnu například ve sklepě. Vlhkost z prádla se totiž odvádí - podobně jako u digestoří - vedením o průměru kolem deseti centimetrů z bytu ven. Pokud tedy nemáme v koupelně možnost udělat hned za sušičkou vývod ven z bytu, bude nám prostor „zdobit" potrubí.

Kdo si myslí, že výrobci zbytečně straší, aby se lépe prodávaly dražší přístroje, může na svůj názor pěkně doplatit. Pokud by se totiž vlhkost neodváděla ven, spolu s prachem a dalšími nečistotami vytvoří na zdech koupelny jen těžko odstranitelnou mazlavou vrstvu.

Do koupelen jsou tak ideální přístroje kondenzační. U nich vlhkost zkapalní a buď ji lze odvádět přímo do odpadu, nebo se zachycuje v zásobníku. Ten je umístěný tam, kde má pračka zásuvku na prací prášek. První řešení je náročnější na instalaci, ale zajistí bezstarostné užívání. V druhém případě je nutné vodu po několika sušeních vylévat.

Mnozí považují jako ideální pořídit si pračku kombinovanou se sušičkou. Je tomu ale naopak. Tento přístroj se doporučuje jen v těch nejnutnějších případech.

Praní a sušení v nich je časově i energeticky náročnější.

Problémů je však více. To, co můžeme zároveň prát - tedy například bílé ručníky, trika, košile a spodní prádlo - nelze najednou sušit. Mokré věci tak musíme „skladovat" třeba v umyvadle. Navíc se zde částečně ztrácí i efekt „samožehlení". Buben u kombinovaných přístrojů není hladký, a tak se o něj ani prádlo nemůže vyrovnat. A také je zde omezená nabídka programů. Přitom argument, že se nám do koupelny pračka i sušička nevejdou, není často na místě. Většina firem totiž nabízí speciální montážní sady, díky nimž postavíme sušičku na pračku, kde zpravidla bývá nevyužitý prostor.

Sušičky prádla však provázejí i další mýty, které od pořízení těchto přístrojů odrazují.

První z nich je, že sušení vyjde draho. Nikoli. Energie na jeden cyklus nás přijde zhruba na pět korun. Samozřejmě při nákupu musíme sledovat, do jaké energetické třídy je přístroj zařazený a pokud možno kupovat „áčka". Druhý tvrdí, že prádlo se často vyndává nikoli vyhlazené, ale naopak zmačkané. Ano, to platí, ale chyba je na naší straně.

Nestačí, abychom věci vyndali z pračky a „naházeli" je do sušičky. Doporučuje se věci složit a nejprve usušit oděvy, které se nemusí žehlit normálně. Pro ně využijeme některý z klasických programů, které jsou méně energeticky náročné.

Teprve potom přicházejí na řadu košile a další náročnější kusy. Na ně můžeme použít speciální programy, které žehlení maximálně zjednoduší. A poslední z nepravd? Ta říká, že se věci v sušičce sráží. Jistě, pokud tam dáme oblečení, u kterého to výrobce zakazuje.

Pokud si ale budeme kupovat věci, které se sušit mohou, nic se nestane. Tedy stane, už nebudeme muset po večerech stát u žehlicího prkna a zbude nám čas na mnohem příjemnější věci!