Kdo udrží tajemství dětí? Školní psycholog!

Dojít si s trápením třeba jen o patro níž, tam si popovídat s odborníkem, klidně si postěžovat na rodiče s vědomím, že se to nikdo nedozví. Potom s lehčí hlavou odejít zpět na výuku. Pro některé děti je tohle běžné. Řada českých škol totiž kromě mimoškolních aktivit nabízí žákům i služby školního psychologa.

Výhodou pro děti je, že přesně vědí, s kým mluví. Školního psychologa znají, často ho potkávají na školních chodbách. „Pohybujeme se napříč školou, děti ví, s čím se na nás mohou obrátit,“ vysvětluje speciální pedagožka Vyšší odborné školy a Střední zemědělské školy v Benešově Jitka Wagnerová.

Místní škola navíc nemá v rámci svého vlastního Školního pedagogicko-psychologického centra jen dětského psychologa, dětem je k dispozici i výchovný poradce, speciální pedagog a metodik prevence, který se zabývá zejména problémy s drogami. Všichni za dětmi pravidelně docházejí přímo do tříd a pozorují jejich vztahy a chování. Centrum škola zřídila už před třemi lety a ředitelka Ivana Dobešová si ho nemůže vynachválit.

„Máme přes pět set dětí z různých rodinných zázemí. Některé mohou mít problémy s učením, jiné osobní trápení, a to se stejně nakonec do školních výsledků promítne,“ podotýká Ivana Dobešová s tím, že poradit se mohou s psychologem pochopitelně i rodiče školáků. „Nerada bych to zveličovala, ale doba je složitá,“ zdůrazňuje.

Svého psychologa mají i studenti mladoboleslavského Gymnázia Dr. Josefa Pekaře. „Bohužel situace je taková, že psychických problémů a vztahových potíží přibývá. Víc než polovina konzultací se studenty nesouvisí vůbec se školou. Děti řeší problémy s partnerem nebo rodiči. Jsem si jist, že se nám přítomnost psycholožky vyplácí,“ poznamenává ředitel gymnázia Vlastimil Volf. Zdůrazňuje ale jedno: Nikdy z úst psycholožky neslyší potíže konkrétního žáka.

Že problémy dětí zůstávají přísně za dveřmi kanceláře psychologa, potvrzuje i Jitka Wagnerová z benešovské zemědělské školy. „Všechny rozhovory jsou naprosto důvěrné, materiály máme pod zámkem. Dětem pomáháme se v problému vyznat, hledat řešení. Rozhodně to nefunguje tak, že po konzultaci voláme rodičům a vše jim řekneme,“ zdůrazňuje psycholožka.

Svěřit se školnímu psychologovi může dítě s čímkoli. Třeba že nevychází s učitelem, nebo že se bojí říct rodičům o špatném vysvědčení. Ucho psychologa je ale připraveno vyslechnout i osobní trápení. Děti se svěřují hlavně s problémy v rodině nebo řeší trable s první láskou. Jeden z mnoha školních psychologů třeba se studentem probíral, jak se smířit se smrtí příbuzného. Jiné dítě zase chtělo poradit, jak zapadnout do kolektivu. Do třídy přišlo o něco později než ostatní žáci, kteří se už dobře znali.

Rodiče takovou možnost také vítají. Vždyť občas stojí i oni před řešením složitých problémů, které se týkají jejich dětí a vztahu s nimi. Co když se chce dítě v 18 letech odstěhovat? Když mu to nedovolí, vyslechnou si možná pubertální hlášky, které ani slyšet nechtějí. A co s prvním rande?!

Jaké máte zkušenosti se školními psychology vy?