Jste zpomalení? Možná máte v mozku toxoplazmu!

Zárodky prvoka s názvem Toxoplasma gondii v sobě podle odhadů nosí každý třetí Čech. Akutní toxoplazmóza, kterou parazit vyvolává, propuká brzy po nakažení a vypadá jako běžná viróza se zvýšenou teplotou, bolením v krku, někdy zvětšenými mízními uzlinami. Pak zpravidla samovolně odezní a přejde do klidové (latentní) fáze, ve které zůstane po celý zbytek života hostitele. Většina lidí vůbec netuší, že nezvaného nájemníka v mozku má.

Ve skutečnosti ale zapouzdřená toxoplazma vůbec tak nevinná není. Cílem parazita není v klidu přežívat, ale rozmnožit se – a to může jen v trávicím traktu kočkovité šelmy. Jak prokázal výzkum, který už přes dvacet let probíhá na pražské Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, parazit ovlivňuje chování svého mezihostitele tak, aby se bez dlouhých okolků nechal sežrat! Normálně je totiž tímto mezičlánkem hlodavec a člověk se do cyklu připlete spíš nedopatřením.

Cílem toxoplazmy je tedy vehnat myš do kočičí tlamy. Jak to udělá? Protože sídlí přímo v mozku, není pro ni nemožné „přeprogramovat“ nervovou soustavu svého hostitele: utlumí jeho pohotovost, ale také vůli bránit se a bojovat. Toxoplazma samozřejmě neví, že není v myším mozku, ale v lidském, a ať se snaží sebevíc, jejího hostitele nejspíš tygr nepozře. I tak jsou ale důsledky zajímavé.

Protože pro dnešního člověka je nejnebezpečnějším „predátorem“ jiný člověk, stává se nakažený člověk pasivnější vůči agresi. Biolog Jaroslav Flegr, který se výzkumem dlouhodobě zabývá, ve své knize „Pozor, Toxo!“ popisuje, jak sám u sebe pozoroval nevysvětlitelnou ochotu nechat se ošidit řezníkem a nechuť ohradit se proti jasnému bezpráví. A zpomalení reakcí? Podle statistických údajů, shromážděných Jaroslavem Flegrem, hrozí lidem s latentní toxoplazmózou 3,7x větší riziko autonehody (v roli řidiče i chodce) než nenakaženým!

A to není všechno. Výzkum, který sledoval vzorce chování pokusných osob, prokázal, že toxoplazmo-pozitivní muži mají sklon porušovat společenské normy a nejsou moc dobří diplomati. Často proto naštvou i člověka, kterého si chtěli naklonit. Pozitivní ženy zase často vyjadřovaly souhlas s tvrzením: „Nemám příliš vyvinutý pud sebezáchovy, v situacích, kdy by se jiný pravděpodobně bál, například v noci sama v lese nebo v opuštěném domě, se nijak intenzivně nebojím.“

Že by toxoplazma mohla i za sebedestruktivní chování některých lidí a riskantní noční „zkratky“ přes park, které můžou dopadnout dost špatně? A aby toho nebylo málo, poslední výzkumy ukazují, že toxoplazma může být spoluzodpovědná také za vznik schizofrenie a možná i Parkinsonovy choroby.

Akutní toxoplazmózu lze při závažnějším průběhu léčit antibiotiky (na lehkou formu se často ani nepřijde). Zapouzdřených cyst ve tkáních se ale zatím lékaři zbavit neumí. Podle Jaroslava Flegra je to především proto, že se o to dosud nikdo nesnažil. Proč také, když byl parazit donedávna považován za neškodného? Velká část nakažených se infikuje brzy, přibližně do devíti let věku.

„Téměř jistě to souvisí s hraním si na pískovištích nebo s ocucáváním různých znečištěných předmětů, ochutnáváním hlíny a podobně,“ vysvětluje biolog. S toxoplazmou tedy můžete prožít celý život a ani vás nenapadne, že vaši povahu spoluvytváří parazit.

Myslíte, že ji v sobě máte? Bojíte se v lese? A co postřeh?