Článek
Podivila jsem se dnešnímu tématu, protože věk už neřeším. Neřeším ani, co je pro můj věk či postavení vhodné či ne. Když jsem byla dítě, žila jsem jen s matkou, která byla věčně v nemocnici, otec na mě výživné neplatil. V žádném prázdninovém táboře jsem nebyla, protože nebyly peníze. Když mě vybrali v šesté třídě do volejbalu, byla povinná tepláková souprava, botasky, neměli jsme peníze, a tak jsem musela na volejbal zapomenout.
Když jsem s třídou jela na lyžařský výcvik, půjčila jsem si lyže ze školy. Na těch dřevech se nedalo pořádně jezdit, takže než jsem začala, už jsem i skončila. Toužila jsem hrát na klavír, neměli jsme peníze na hudební nástroj, chodila jsem tedy do dramatického kroužku. Celé moje dětství a mládí bylo odříkání a kompromisy.
Když pak už nějaké peníze byly, nejmladší syn měl čtyři roky, koupila jsem sobě i jemu kolečkové brusle a naučila jsem se na nich jezdit. Denně jsem najezdila 4 km. Chtělo to trochu odvahy, protože moje váha se již blížila ke druhé padesátce. Bylo mi tehdy 40 roků.
O dva roky později jsem jela se synem do francouzských Alp. Vůbec jsem netušila, do čeho jdu, dnes sjíždím kde co. Na sjezdovkách jsem našla obrovský relax a březen bez lyží si už nedovedu představit. Líbily se mi břišní tance, a tak jsem se začala vlnit. Už jsem byla poněkolikáté v kurzu.
Teď jsem si koupila švihadlo, vzpomněla jsem si, jak jsem byla v dětství dobrá. Jedu s vnučkou na dovolenou, neumí vajíčka, tak ji to musím naučit. Už se těším.
Hledám kurzy fotografování a zpracování fotek. Chci se naučit aspoň základy na snowboardu a hrát kulečník. A kdyby mi nohy odmítaly poslušnost, pak začnu pilovat cizí jazyky, co mě pracně ve škole učili.
Už nepíši u svého věku -cet, ale -át. Ale přece v té druhé půlce života se nebudu nudit!
Také žijete podle toho, na kolik se cítíte? Nenecháte se ovlivnit diktátem společnosti, nosíte krátké sukně, chodíte tančit a bavíte se s výrazně mladšími lidmi? Pojďte nám o tom napsat na info@prozeny.cz a vyhrát 500 korun.