Článek
Celých třicet týdnů si Jarka z Mariánských Lázní, která měla tou dobou doma už tříletého Filípka, užívala krásné těhotenství. Bylo jí dobře, a přestože čekala dvojčata, žádné komplikace se nedostavily. Rázem ale bylo všechno jinak. „Řekli mi, že jedna placenta přestala fungovat a že nevyživuje plod. V podstatě jedno dítě přestalo růst a placenta mu zajišťovala jen základní životní funkce,“ popisuje smutné okamžiky Jarka.
Ta hned putovala do nemocnice, kde ji měsíc lékaři sledovali a udržovali její těhotenství. „Čekalo se, až se miminkům vyvinou plíce,“ vysvětluje Jarka, která tou dobou už věděla, že v břiše nosí dva chlapečky a že dostanou jména Kája a Ondrášek.
Ondra a Kája, nebo jen Kája?
Den před plánovaným císařským řezem ale přišli lékaři s další nemilosrdnou informací. „V podstatě mi řekli, že mi nemůžou zaručit, že nebude Ondrášek nějak postižený. Takže si máme vybrat, jestli oba kluky porodím předčasně, a nebo Ondráška obětujeme, abychom zachránili Káju. Toho bych poté mohla donosit do řádného termínu,“ vypráví klidným hlasem Jarka to, z čeho by se zhroutila snad každá nastávající maminka.
Jenže Jarka se svým manželem ani chvíli neváhali. „My jsme prostě věděli, že je chceme oba. A já jsem byla přesvědčená, že bude Ondrášek sice malinký, ale jinak zdravý. Mrskal se mi v bříšku, cítila jsem jeho hlavičku, prostě jsem věděla, že bude v pořádku,“ popisuje Jarka, která tak druhý den putovala na operační sál.
Nahoře Kája a dole Ondra pár dní po poroduFoto: archiv čtenářky
A 15. května 2008, sedm týdnů před termínem, přivedla na svět dva chlapečky – Ondru a Káju. Kája, jehož placenta fungovala dobře, měřil 48 centimetrů a vážil 2250 gramů. Ondra, který naopak v bříšku jen tak tak přežíval, měřil 36 centimetrů a vážil pouhých 950 gramů! „Ale to jsme věděli, počítali jsme s tím. Hlavní bylo, že nám po prvních testech řekli, že žádná viditelná postižení u Ondry nenašli. A také oba kluci sami dýchali, což bylo velmi důležité,“ pokračuje ve vyprávění Jarka.
Oba chlapečci samozřejmě okamžitě skončili v inkubátoru, ale Kája se po jednom dni přesunul na vyhřívané lůžko. To Ondrášek pobyl v inkubátoru celých 22 dní, domů ho pustili až po sedmi týdnech. „Káju mi domů dali už po 12 dnech, takže jsme za Ondráškem do Plzně obden dojížděli. A to bylo to nejhorší. To, že jsem nemohla být s ním, to odcizení. Odstříkávala jsem mu mléko, ale krmili ho z flašky, takže mi strašně chyběl ten kontakt při kojení,“ popisuje Jarka.
Ondra nevážil ani jedno kiloFoto: archiv čtenářky
Dohnali všechno!
Doma prý ale všechno zlé okamžitě zmizelo. Rodina byla kompletní a klukům se dařilo. „Sice mě trochu štvalo a přišlo mi nespravedlivé, že se všichni zaměřovali jen na Ondráška, přitom Kája se taky narodil předčasně, ale chápala jsem to, Ondra byl vážně hodně malinký,“ líčí Jarka, která si dnes už může být více než jistá, že to těžké rozhodování zvládla na výbornou. Zhruba rok a půl bylo na Kájovi a hlavně na Ondrovi trochu vidět, že mají co dohánět, ale pak se to postupně srovnalo. „Každý z nich je jiný. Kája, to je takový náš medánek, ten fyzicky zdatnější, dneska váží asi 14 kilo.
Kája, v pruhovaném, s Ondrou, v oranžovém, dnesFoto: archiv čtenářky
Z Ondráška roste chytrý chlapečekFoto: archiv čtenářky
Ondráškovi jsme hned začali říkat háček, jako háček na lodi, malý, ale šikovný. Je pořád menší, váží asi 11,5 kila, je opatrnější, dává si na sebe pozor, ale zase je mnohem víc přemýšlivý a hlavně strašlivě ukecaný, ten každého umluví k smrti,“ směje se Jarka. Ta byla s chlapečky nedávno na psychotestech, kterým se předčasně narozené děti musí podrobit ve dvou a v pěti letech, a má být na co hrdá. Nejenže vše dopadlo dobře, u Ondráška z výsledků navíc vyplynulo, že je nadprůměrný. „Asi z něj vyroste chytrý chlapeček,“ uculuje se šťastná Jarka.
Jarka svoji volbu života zvládla. A co vy, také jste rodily předčasně a vše dobře dopadlo? Nebo jste takové štěstí bohužel neměly? Napište nám svůj příběh na pribeh@prozeny.cz.
