Květináč - doplněk interiéru i rostlin

Plastové či keramické květináče, ve kterých jsou rostliny zasazené, moc krásy v domácnosti nenadělají. Naopak obaly či kryty dokážou skoro zázrak. A vybírat máme z čeho. Nejširší nabídka je z keramiky. Přitom podle stylu místnosti můžeme volit přírodní neglazované, nebo naopak sáhnout po těch s vrstvou barevné glazury. Nejenže hezky vypadají, ale jsou i poměrně levné - ty nejmenší nás vyjdou jen zhruba na 30 korun.

Pokud jsme ochotni připlatit si, máme na výběr i další materiál - nerez, sklo, dřevo, přírodní i umělý kámen... cena těchto nádob se pohybuje ve stokorunách a u těch velkých se může vyšplhat i na několik tisíc. Pokud kupujeme květináče na terasu či balkon a chceme je zde mít celý rok, měli bychom si ověřit, zda jsou vhodné do exteriéru a zda je mrazy nepoškodí.

Květináč je nutné samozřejmě sladit s interiérem, ale zapomínat bychom neměli ani na samotnou rostlinu. Platí, že čím je bohatší a výraznější - do této kategorie lze řadit orchideje, kvetoucí rostliny i některé typy kaktusů -, tím jednodušší by měl být obal. A naopak. Jednoduchým trávám můžeme dopřát výrazné květníky.

Ovšem aby květník mohl podtrhnout krásu rostlin, musí jim zároveň dopřát takové podmínky, ve kterých se jim bude dařit. A tady přichází do hry jejich velikost. Pokud máme rostliny vodomilné, nic nezkazíme, když jim dáme větší nádobu. U ní totiž bude substrát po zalití pomaleji vysychat. Jinak platí, že bychom při přesazování měli rostlině vždy dopřát nádobu o „číslo" větší, než ve které byla do té doby zasazená.

Zatímco menší rostliny můžeme dávat do ozdobných obalů v původních plastových květináčích, u těch velkých je podle zahradníků lepší je přesadit přímo do ozdobného květníku.

I když květináče považujeme za prvek hlavně ozdobný, mohou se stát i praktickým úložným prostorem. Stačí si vybrat v obchodech ty vysoké, které mají výšku až jeden metr. Mnozí se tohoto rozměru zaleknou, což je špatně. Tyto nádoby totiž nejsou celé vyplněné zeminou, ale rostlina je v nich posazená v květináči obyčejné velkosti. Prostor pod ním tak zůstává volný a můžeme tady ukrývat prázdné nádoby, hnojivo či postřiky (pokud nemáme doma děti a nemusíme je mít pod zámkem) a podobně.

Pro ty, co doma pěstují akorát kaktusy a jiné suchomilné a nenáročné květiny, protože všechny ostatní jim uschnou, nabízejí řešení samozavlažovací květináče, tedy varianta samozavlažovacích truhlíků na balkonech. Na první pohled vypadají jako ty klasické, uvnitř jsou ale rozdělené na dvě části, z nich jedna slouží jako zásobárna vody. Od zeminy a kořenů rostlin, které by ve vodě mohly uhnívat, je oddělená vrstvou drenáže. Díky tomuto systému pak stačí i vodomilné rostliny zalévat jednou za týden, v zimě i po delší době. Jejich cena se pohybuje od 300 korun výš. Tip na závěr: Kupujete svým známým k narozeninám a svátkům rostliny v květináči a ony jim stejně nevydrží déle než ty řezané? Tak příště zkuste krásný květník. Jeho životnost je mnohem delší!