Článek
Marta (44) se rozhodla, že svého syna Petra bude vychovávat přísně. Byla na něj sama a bála se, že mu bude chybět mužská ruka a chlapec zvlčí. A ještě donedávna se zdálo, že její plán vyšel. „Petr je moc hodný chlapec. Poslouchá, dobře se učí, nikdy jsem nezažila, že by si na něj někdo ve škole stěžoval a ani já mu nikdy nemusím opakovat nic dvakrát, v podstatě dítě snů,“ popisuje Marta.
Ta si ale začala všímat, že je Petr dost neprůbojný, bez nápadů, bez energie a bez vlastní aktivity. „Brzy bude končit základní školu a má se rozhodnout, co chce dělat dál. A je úplně vyřízený, prostě neví, co dělat. A pořád chce, abych to rozhodla já, ale já myslím, že už je dost velký na vlastní názor,“ říká Marta. A bohužel to vypadá, že je její syn klasickou obětí takzvané autokratické výchovy.
Poslušné dítě, bezradný dospělý
Ta razí názor, že děti potřebují přísnost a vytvoření jasného řádu. Rodiče, kteří ji praktikují, svým dětem v podstatě linkují život. Bez jakýchkoli diskusí určují, co dítě smí, nesmí, co bude dělat, co ho bude bavit, jaké oblečení bude nosit a s kým se bude kamarádit. A jakékoli odchylky či poklesky nejsou možné! Z krátkodobého hlediska budou takoví rodiče nejspíš slavit úspěch. Jejich dítě bude jistě poslouchat, rozhodně nebude házet houbou po spolužácích a určitě nebudou na třídních schůzkách probírány jejich drzé poznámky na adresu učitelky.
Čím více rozhodujete za dítě, tím větší může mít problémy prosadit se v kolektivuFoto: Thinkstock
Do budoucna ale moc dobré vyhlídky nemá! „Rodiče mu vymezují moc úzké mantinely, čímž ho omezují v rozvoji, potlačují jeho samostatnost, přirozenou zvědavost a nabírání vlastních zkušeností,“ říká psycholožka Danuše Jandourková. Ve výsledku z nich vyrostou dost bezradní jedinci. „Takhle se dítě nenaučí rozhodovat samo za sebe. Stanou se z nich dospělí, kteří neumí o svém životě rozhodovat a pořád čekají, až jim někdo řekne, co mají dělat. Jsou to lidé odevzdaní, bez jakýchkoli tvůrčích schopností, podřizující se všemožným normám a očekáváním svého okolí,“ potvrzuje psycholožka Anita Michajluková z Centra zvyšování psychické odolnosti.
Kateřina také pochybila
To sedmatřicetiletá Katka se rozhodla svou holčičku vychovávat zcela odlišně. V podstatě od narození jí dopřála naprostou svobodu a volnost. „Nechtěla jsem ji nijak omezovat, protože i malé dítě má podle mě nárok na názor. Chtěla jsem, aby si vybudovala sebevědomí a projevila svou osobnost,“ vysvětluje Kateřina s tím, že Adélka se projevovala v podstatě pořád a hodně ráda. Byla takové to milé, kamarádské a poněkud živější dítě, které měl každý rád. A Katka byla spokojená, jak se jí výchova daří.
„Ale čím byla starší, tím to bylo horší. Vše muselo být po jejím, jinak následovaly hrozné scény. A naprostá katastrofa nastala s jejím nástupem do školy. Téměř každý týden tam řeším nějaký kázeňský přestupek, od vztekání v hodině, nerespektování učitelky, přes nadávky ostatním dětem. Jsem nešťastná a lituji, že jsem na ni občas nebyla tvrdší,“ popisuje Katka, která s dcerou již chodí i k psychologovi. Její Adélka bohužel doplatila na takzvanou liberální výchovu.
V případě problémů může pomoci psychologFoto: Thinkstock
Svobody musí být tak akorát
Myšlenka samozřejmě není špatná, protože děti mají nárok na názor, ale ne vždy jim musí být vyhověno. Pokud tomu tak je, do budoucna je čeká mnoho problémů a hlavně hodně zklamání. Protože ne vždy bude po jejich, tak to jednoduše chodí. „Z takto vychovávaného dítěte vyroste jedinec, který není zvyklý hledat kompromisy a přizpůsobovat se,“ vysvětluje Anita Michajluková.
Rodiče je udržují mimo realitu, vyvolávají v nich pocit, že jsou na stejné úrovni jako dospělí, že mají stejná práva a že mají nárok na to je tvrdě vyžadovat. „Děti mají kvůli rodičům zkreslené představy o životě. Lehce se mohou dostat na hranu zákona, nebo z nich vyrostou sobci s nosem nahoru,“ dodává Anita Michajluková.
Vsaďte na demokracii!
Přísnost ne, volnost také ne, tak jak tedy děti vychovávat? Podle odborníků je ideální metodou takzvaná demokratická výchova. Jakýsi střed mezi předešlými dvěma způsoby.
Rodiče by měli dětem stanovit určité mantinely, ale zároveň jim dopřát dostatek volnosti. A pokusit se sladit své potřeby s potřebami dětí. „Znamená to, že vždy bude něčí potřeba uspokojena dřív, něčí později,“ dodává Anita Michajluková.
Co to znamená v praxi? Představte si, že potřebujete uklidit, ale vaše dítě si s vámi chce hrát. Jsou dvě možná řešení a obě jsou v pořádku:
- Úklid odsunete a jdete si s dítětem hrát – v případě, že třeba poslední dva dny bylo u babičky a vás si neužilo, není důvod, proč nedat jeho potřebě přednost.
- Nejdřív uklidíte, až pak se jdete věnovat dítěti – před chvíli jste si spolu hráli a teď je jednoduše vaše potřeba uklidit na prvním místě a dítě to musí pochopit.
Tip redakce: Není žádná ostuda nemít na dítě jednoduše občas náladu. I vy máte nárok na špatnou náladu, únavu a podobně. Navíc děti umí dát zabrat. Třeba Tohle je 20 nejotravnějších dětských frází!.
Zdá se vám to těžké? Kdepak! Odborníci se shodují, že stačí poslouchat vlastní instinkt a selský rozum, neupínat se k extrémům a především si užívat rodičovství!
Tip redakce:A nyní jen pro ženy – hlavně se nesnažte být dokonalé, protože to nelze. A tohle je 5 mýtů o dokonalé matce.
Jak vychováváte své děti vy? Co si myslíte o přísnosti ve výchově?
