Jak vám cukrovka změní život?

Cukrovka neboli diabetes mellitus je onemocnění, které se v prvé řadě projevuje zvýšenou hladinou cukru v krvi a sníženou tvorbou nebo úplnou absencí hormonu inzulinu, který v těle krevní cukr reguluje. Dělí se na dva typy – typ I. a II. Cukrovka I. typu se objevuje ve velké většině již v dětství nebo rané dospělosti, typ II. se pro změnu týká spíše starších lidí (někdy se také mluví o stařecké cukrovce). Při obou typech cukrovky je základním problémem nedostatečné působení inzulinu, který pomáhá při přeměně krevního cukru (glykémii) na energii pro buňky. V případě, že inzulin tuto funkci neplní, zvyšuje se uvolňování cukru z jater, a hladina cukru v krvi tak dále stoupá – vzniká cukrovka. Hodnoty glykémie pro určení diagnózy diabetu jsou 7,0 mmol/l nalačno a 10 mmol/l za 2 hodiny po jídle.

Odborníci i samotní nemocní se vzácně shodují v tom, že mnohem větší zátěž i vliv na běžný život má cukrovka I. typu, kterému se budeme v tomto článku převážně věnovat. V tomto případě se totiž v těle inzulin vůbec netvoří, a pacient je tak odkázán na jeho užívání ve formě tablet, injekční formou nebo takzvanou inzulinovou pumpou. U cukrovky typu II., kdy tělo sice inzulin vytváří, ale nedokáže jej efektivně využít, mnohdy postačí úprava jídelníčku, snížení nadváhy a dodržování zásad zdravého životního stylu.

První příznaky cukrovky mohou být náhlé a výrazné, ale také ne hned zřetelné. Potvrzuje to i Jana, která cukrovkou trpí již deset let. „Až do mého nástupu na střední školu jsem byla zdravé dítě jako většina mých kamarádů. V prváku jsem se ale zničehonic začala cítit unavená, hubla jsem a celkově jsem rodičům chřadla před očima. Přičítali to však změně školy a zvýšeným nárokům. Pak si ale maminka všimla, že denně vypiji obrovské množství vody a stále si stěžuji na žízeň. Objednala mne tedy na vyšetření, tam jsem ale ani nedorazila. Druhý den jsem totiž ve škole zkolabovala a záchranka mne odvezla do nemocnice. Zjistili mi výraznou hypoglykémii a později diagnostikovali i diabetes I. typu,“ vypráví.

Léčba cukrovky je vždy náročná a komplikovaná a vyžaduje velkou spolupráci samotného pacienta. To bývá problém právě především u dětí, které nechápou závažnost onemocnění a mnohdy ji ani nechtějí vnitřně přijmout. Cílem léčby je udržet hladinu glykémie ve zdravém rozmezí (na lačno je to 3,5–6,4 mmol/l). Jedině tak se lze vyhnout chronickým komplikacím. Naprostým základem je přísný dietní režim s přesně odměřenými dávkami potravin, absencí sladkostí, ale také přiměřená fyzická aktivita. „Vzpomínám si, jak mi maminka přesně odvažovala dávky jídla a já jí pak doma brečela, že mám hlad nebo chci zmrzlinu, kterou si cestou ze školy kupovali spolužáci. Musela jsem také zapomenout na závodní házenou, kterou jsem až do té doby hrála,“ říká Jana.

I když se sport a pohyb při cukrovce obecně doporučuje, je třeba nad ním více přemýšlet než u zdravého člověka. Před fyzickou aktivitou, v jejím průběhu a po skončení si diabetik musí měřit hladinu glykémie, protože pohyb její výši ovlivňuje. „Vhodné jsou aerobní aktivity v plynulém tempu, bez velkých výkyvů zátěže jako například chůze, plavání, jízda na kole, lehká turistika a podobně,“říká MUDr. Kateřina Cajthamlová. Trvá-li pohyb více než třicet minut, je třeba někdy sacharidy (cukry) doplnit. Diabetik by tedy měl mít vždy po ruce sladký nápoj nebo hroznový cukr, pro případ, že by si během cvičení naměřil nízkou hladinu krevního cukru.

Jak již bylo zmíněno, u cukrovky typu II. mnohdy stačí jen kontrola stravy a hlídání hladiny glykémie. U I. typu je nezbytné navíc tělu dodávat inzulin „externě”. Aplikaci inzulinu si nemocný provádí sám (v případě dětí s pomocí rodičů) několikrát denně stříkačkou nebo inzulinovým perem. Dospělí diabetici jsou poučeni nejen, jak si měřit hladinu glykémie, ale také, jak dávkovat inzulin v závislosti na příjmu potravy, zátěži a podobně.

Velkou pomocí je pro diabetika také takzvaná inzulinová pumpa, která je připevněna na těle a dodává do organismu inzulin nepřetržitě přes jehličku zapíchnutou do podkoží. „Také jsem před dvěma lety přešla na inzulinovou pumpu a musím říct, že mi život značně usnadnila. I ona má ale svá omezení – například se s ní nedá koupat a odpojená může být pouze na krátkou dobu. Dovolenou u moře tedy musím velmi pečlivě předem plánovat – kvůli jídlu, změně denního rytmu, skladování inzulinu...,” dodává Jana.

Kritickým obdobím v životě diabetické ženy může být těhotenství. Automaticky bývá zařazena mezi rizikové pacientky a dochází také častěji na kontroly. „Cukrovka I. typu však není kontraindikací pro otěhotnění. Je jen třeba, aby žena ještě více dbala na svůj režim a stravu, pravidelně si píchala inzulin a vše pečlivě dodržovala. Jiným případem je cukrovka zjištěná až v těhotenství, kdy se spíše jedná o poruchu glukózové tolerance. V tom případě se většinou inzulin nepodává, ale žena musí pravidelně jíst, omezit sladkosti a hlídat si váhový přírůstek. I když se po těhotenství často vrátí vše do normálu, měla by tato žena být již celý život ve stravování obezřetná – bude mít k cukrovce v pozdějším věku sklony,” upozorňuje Kateřina Cajthamlová.

Omezení nebo spíše situací, ve kterých se diabetik musí více hlídat než zdravý člověk, je mnoho. Jak ale říká Kateřina Cajthamlová: „Člověk s cukrovkou může žít úplně stejný plnohodnotný život jako kdokoli jiný. Jen musí více dbát a přemýšlet o své stravě, aktivitách, odpočinku a svůj denní program více plánovat. To je jediné omezení, které cukrovka do života přináší.”

Máte i vy sami zkušenost s cukrovkou? Jak moc ovlivňuje váš život?