Článek
Možná se ve stejné situaci jako paní Alena, která se nám ozvala na e-mail jaktovidichlap@prozeny.cz, nachází více žen a bude je zajímat mužský pohled. Co na její příběh říká Josef Hausmann?
Čtenářka Alena: „Před časem jsem se dala dohromady s prima mužem, přistěhoval se k nám do sousedství, po rozvodu. Je milý, se smyslem pro humor, velice si rozumíme, máme stejné záliby. Trávíme spolu celé víkendy, vídáme se i ve všední dny – nejméně třikrát v týdnu přespím buď já u něj nebo on u mě. V neděli si vždy společně vyjedeme někam ven, já s dcerou, on bere své děti.
Co mi však velmi vadí, je, že se náš vztah nikam neposouvá. Nechce se sestěhovat a nechce o tom ani slyšet. O mně mluví stále jako o kamarádce (té moderní s výhodami, dodává se smíchem). Také kamarádům, známým i rodině mě představuje jako kamarádku.
Myslím to s ním vážně, miluju ho, mám dojem, že i on ke mně cítí totéž. Jednou jsem s ním zavedla na toto téma vážnou řeč. Prý není momentálně v pozici, aby si mohl dovolit vážný vztah. Nemá co nabídnout. Bývalé ženě platí alimenty, splácí půjčku na byt, který jí po rozvodu zůstal, prý by to sama neutáhla. K tomu má hypotéku na své vlastní bydlení.
Nic po něm nechci, a to jsem mu také řekla, jsem sice svobodná matka, ale mám auto, vlastní byt, dceru uživím.Nabízela jsem mu finanční pomoc, že to potáhneme spolu, rezolutně odmítl, málem se urazil. Po onom hovoru se mnou tři dny nemluvil, prý dokud se zase nezačnu chovat rozumně a nepřestanu naléhat. A jestli se mi to nelíbí, mám jít o dům dál.
Dlouhá léta jsem myslela, že chlapa k ničemu nepotřebuju, že mi už nesmí do života, a teď tohle. Vypadáme jako spokojený páreček, jako rodina. Co myslíte, je za tím opatrnost, hrdost, ješitnost, strach? Mluví pravdu, nebo o mě prostě jednoduše nestojí, vymlouvá se a jde mu jen o sex?"
Vážená paní Aleno, podle jednoduchých zákonů evoluční psychologie (o kterých ženy tvrdošíjně nechtějí slyšet, a proto se pořád dokola diví stejným věcem), hrají muži s ženami o těla rozmanitých sexuálních partnerek a ženy s muži o duše zavázaných staračů. Obě sexuální strategie jsou ve vzájemném zájmovém rozporu, a aby se z toho vzniklá patová situace vůbec pohnula z místa (a souložilo se), dochází k oboustranným podvodům.
Ženy naoko (koketerií a sexy vzhledem) přistupují na hru o svá těla, tváříce se, že jim o duše mužů nejde, muži naoko (předstíráním vážného zájmu) dávají do talonu své duše – které nejenže za nic na světě nechtějí dát, ale kolikrát jimi ani nedisponují, neboť je už třímají jiné ženy. Kdo se v této hře „kdo s koho“ už jednou spálil, počíná si obezřetněji – a to je případ vašeho přítele. I vy jste se už v této hře spálila, proto vás jeho chování tak štve.
Jedno spálení chlap zariskuje celkem ochotně – rodina a potomstvo jsou hodnoty, které za nějaké riziko stojí. Jinak by také vymřelo lidstvo. Ale ten váš přítel už děti má, tak proč by se vázal k vaší boudě? Protože vy ho potřebujete mít pod kontrolou ve svém bytě? To je přesně to, čeho se bojí. Proč na něj tak tlačíte? Co vám chybí? Máte s ním sex, výlety, děti mají kamarády, a navíc vám odpadá každodenní „vyváření a praní fuseklí“, na což tady tolik žen žehralo. To je vám málo?
Píšete, že se naštval. Samozřejmě i on si myslí, že všechno, co vám poskytne, bude pořád málo, dokud neuchvátíte jeho duši – ať u oltáře, sestěhováním se nebo obojím. Na hru o duši jsou muži dost citliví, zvláště ti spálení. Jestli ho nechcete ztratit, tuto hru nehrajte.
A nebuďte žárlivá – žárlivost je v boji o duši zbraň hodně nápadná.
