Jak správně zařídit obývák?

Je nejhezčí, největší, ale často i nejzaplněnější a nejpřeplácanější. Musíme toho přece návštěvám ukázat co nejvíce. Ale přeplněnost mu nesvědčí, dejte proto pozor na tyto nejčastější omyly.

Podlahy ze dřeva nebo imitace tohoto materiálu jsou velmi oblíbené. Jenže mnozí mají pocit, že v obývacím pokoji by měli mít něco lepšího než v ostatních místnostech. Proto sem zvolí buď pravé dřevo, nebo lepší laminát, než je v jiných pokojích. A to je chyba! Lepší je udělat kompromis v kvalitě a nechat celým obytným prostorem probíhat stejnou podlahu, prostor se tak opticky sjednotí a zvětší.

Bývá to stěna za krbem nebo třeba pohovkou, která přímo láká k tomu, abyste ji nějak odlišili či ozdobili. Můžete! Klidně sem zvolte zajímavou tapetu, dřevěné či kamenné obklady, výraznou barvu. Ale šetřete jimi. Jakmile budou na větším prostoru, než je jedna zeď, dostatečně nevyniknou a prostor bude vypadat přeplácaně.

Mnozí majitelé mají pocit, že když jim jednou za měsíc či dva přijde na návštěvu celá rodina, musí mít pro každého místo na sezení nejlépe na pohovce. „Pak si pořizují příliš velkou sedací soupravu do malého prostoru,“ vyjmenovává velmi častý omyl designérka Kamila Douděrová. Přitom řešení existují i jiná. Lepší než velká pohovka jsou menší křesla, která můžete mít i v dalších místnostech, a když se sejdou příbuzní, na ty dvě hodiny je do fajnového pokoje snesete.

Stejné pravidlo jako pro pohovky platí i pro konferenční stolky. K běžnému životu vám stačí jeden malý, na který si dáte televizní ovladač a sklenku s vínem. Chcete-li pro hosty větší plochu, zvolte třeba sestavu tří různě velkých stolků, které lze zasunout do sebe. Nebo pomohou servírovací stolky z kuchyně či jídelny.

Je to obvyklý model: k jedné stěně přijde pohovka, k druhé televize, a to bez ohledu na to, zda jsou od sebe vzdálené tři, pět nebo i více metrů. Ve větších místnostech toho moc z obrazovky nevidíte. U výrobků s vysokým rozlišením, kam moderní přístroje patří, se doporučuje vzdálenost člověka od televize odpovídající dvou a půl násobku úhlopříčky obrazovky. Tedy u metrové televize to je dva a půl metru, u menších se vzdálenost zkracuje. Tento špatný zvyk mají mnohé domácnost zažitý z dob, kdy doma stály přístroje s nižším rozlišením, kdy doporučená vzdálenost činila čtyřnásobek úhlopříčky.

Úložné prostory jsou v obývacím pokoji třeba, ale s jejich množstvím to nepřehánějte. Povlečení, sklo a další věci patří do šatny nebo kuchyně, nikoli do velké stěny v obýváku. Ta vypadá příliš mohutně a zabírá zbytečně moc místa. V této místnosti stačí několik lehkých a subtilních skřínek, kam uložíte časopisy, CD a DVD přehrávače, případně deky na přikrytí při koukání u televize.

Skřínky a sedací nábytek většina majitelů vybírá správně a ladí jim dohromady. Jenže pak zjistí, že do pokoje potřebují umístit pracovní kout s počítačem a přikoupí klasický pracovní stůl v kancelářském designu a k němu přidají černou koženkovou židli. Takový nábytek se sem ale vůbec nehodí. I pracovní stůl je k mání ve stejném designu jako ten obývací a firmy nabízejí krásné čalouněné židle připomínající spíš pohodlná křesílka než pracovní sezení.

„Velmi častou chybou v obývacích pokojích je nedostatek osvětlení, které většinou tvoří jen jedno centrální světlo uprostřed stropu, a to nestačí,“ konstatuje Kamila Douděrová a radí, co s tím: „Je třeba myslet i na takzvané druhotné světelné zdroje, mezi něž patří nejen čtecí lampička u pohovky či pracovní lampa na stole, ale i náladová a rozptýlená světla, například odražená od stěny.“

Oblíbili jste si moderní a jednoduchý nábytek? Pak zapomeňte na tradiční kombinaci nařasených záclon a závěsů. Do takového interiéru se nehodí, lepší jsou vzdušnější roletky, japonské stěny nebo obyčejné žaluzie.

Sbírka slonů na jedné poličce, kamínky z dovolené na druhé, drobnosti, co vám darovaly děti – upomínkových věcí nahromadí člověk spoustu, ale měl by je ukrýt do krabice a dát dovnitř skříněk. Velké množství malých doplňků prostor příliš zahlcuje. Lepší je zvolit větší doplňky – sošky, vázy nebo květiny – a dát je ve skupinách jen na dvě či tři místa.

A jedno pravidlo na závěr, které platí nejen pro zařizování obývacího pokoje, ale pro celý byt: Zařizujete ho pro sebe, ne pro návštěvy! Důležité je, co se líbí vám, nikoli co na to řeknou hosté!