Článek
Betonové a ocelové nádrže, které zásobovaly vodou družstevní dům železničních zaměstnanců, zmizely. Nahradily je obývák, kuchyň s jídelnou, ložnice a v nejvyšším patře vyhlídková pracovna. I když jsou to dispozice „obyčejného“ bytu, obyčejné na něm není skoro nic.
Vše šlo dělat svépomocí
Zatímco někdo se lekne, když si má sám vymalovat obývák, majitel bytu ve věži byl zcela opačný příklad. Původně průmyslovou stavbu, kterou nikdo nechtěl, si přestavěl na atraktivní byt téměř vlastnoručně. „Zachovány při tom zůstaly všechny původní prvky, jako jsou trámové krovy pod střechou, stěny tvoří přiznané režné cihly, zčásti zůstala i okna,“ popisuje autor návrhu, architekt Jan Velek z firmy Velek, Velková, Velek architekti.
Z materiálů v domě převládá dřevo, které najdete na schodišti i nábytku, černé dlaždice na podlaze zase neruší a nechávají vyniknout atypický prostor.
Dřevo je i venku. Vrstvu tepelné izolace, majitel si přál co nejnižší provozní náklady, kryje dřevěný obklad. Zvenku se změnila i podoba oken, které po rekonstrukci vystupují do prostoru, jejich počet zůstal zachován, došlo pouze k odstranění parapetů a k protažení okenního otvoru až k podlaze.
Co patro to místnost
Přízemí věže tvoří vstupní hala a hygienické zázemí, na ně navazuje obývací pokoj. Majitelé sem umístili teplovzdušný krb a pohodlné sezení.
Druhé patro patří kuchyni s jídelnou. Protože věž okouzlí sama o sobě, nebylo zde třeba vymýšlet žádné „originální a nápadité řešení“. V prostoru dokonale vynikne i jednoduchá do jedné řady uspořádaná kuchyňská linka. Dominantním prvkem je zde velký jídelní stůl uprostřed místnosti pro čtyři až osm lidí.
Pokud půjdete po schodišti o patro výš, dostanete se do ložnice. Koupelna s toaletou zabírají jen minimum místa a jsou umístěné do prostoru bývalé půdy. Také tady najdete stejné prvky a materiály jako jinde ve věži. Na podlaze leží tmavá dlažba, kterou architekti „vytáhli“ i na stěny. Bílá spára pak ladí s bílou sanitární keramikou. Ovšem největší dojem zřejmě na každého udělá několik dřevěných schodů, které oddělují v jiné výšce umístěnou vanu s umyvadlem a toaletu s bidetem s malým sociálním zařízením
V nejvyšším patře pak architekt umístil vyhlídkovou pracovnu. Zdi tady nahradila velká svislá okna otevřená do všech čtyř stran. Při pozorování okolí z takové výšky máte pocit, že sledujete panoramatický snímek pořízený z letadla.
Foto: Foto: Martin ZemanVěž plná výhod
Topení je v celém „domě“ podlahové. Radiátory by nejen rušily vzhled celého interiéru, ale především by zabíraly drahocenné místo. Majitel si přál dům s nízkými provozními náklady a podlahové topení vykazuje lepší tepelné vlastnosti než klasické radiátory. Stavba by nyní – s izolačním opláštěním – měla mít parametry nízkoenergetického objektu, kde se navíc prostory ohřívají svisle nad sebou, což také přináší nemalé úspory. Původní koncept sice počítal s využitím solární energie se skladováním teplé vody na topení ve zbytku vodárenské nádrže pod podlahou posledního podlaží. „Tento systém ale ještě není hotový, chybí solární kolektory a akumulační nádrže,“ vysvětluje Jan Velek.
Možností k vylepšení je zde ale více. V původním návrhu se počítalo se zimní zahradou, která by rozšířila spodní obytný prostor a také ještě zatraktivnila vzhled stavby. Majitel se k jeho stavbě ještě neodhodlal. Přesto už tak ukázal velkou odvahu, že se do rekonstrukce pustil.
A co vy? Byli byste také tak odvážní a chtěli bydlet ve věži?