Článek
Zná to snad každý rodič. I ty nejhodnější děti jsou někdy k nesnesení. Zlobí, neposlouchají, odmítají jít spát a je jen otázkou času, kdy vám dojdou nervy. Rozhodnete se zakročit, uštědřit svým ratolestem výchovnou lekci, jednoduše jim chcete ukázat, že tohle už je moc. Jenže dítko vaše odhodlání vynuluje během vteřiny…
Malí citoví vyděrači
Jsou to tak ohrané triky, a přesto se k nim uchylují nejspíš všechny děti na celém světě. Už mají dávno spát, ale nechce se jim. A tak mají žízeň, chce se jim čurat, nemohou najít oblíbeného plyšáka, pořád dokola. „Můj tříletý syn tohle dělává pravidelně, ale většinou se vysílí a usne. Jednou ale byl vážně ve formě a neustále mě volal a něco potřeboval,“ popisuje třicetiletá Lucie. Když za ním běžela s nočníkem už asi po desáté a on do něj vítězoslavně vytlačil miniaturní kapičku, došly jí nervy.
„Nasadila jsem přísný výraz a jala se ho hubovat. Že už má dávno spát, že už se vážně zlobím a podobně,“ popisuje Lucie. Jenže její malý synek si tohle líbit nenechal a výchovnou chvilku ukončil jedinou větou. „Maminko moje, ty jsi krásná žena a já tě miluju moc, moc, moc,“ vychrlil ze sebe a láskyplně se usmíval. Je snad jasné, že přísnost z Lucčiny tváře okamžitě zmizela a nahradil ji úsměv. „Dostal mě, a to naprosto. Místo hubování jsem ho tam objímala a smála se tomu, jaký je to lump vychytralý,“ zakončuje Lucie.
Dětské vítězství v podobě koláče navíc se může jednou vymstítFoto: Thinkstock
Podobně vyzrála na svou babičku i čtyřletá Adélka. „Nechtěla jsem vnučce dovolit, aby se voněla mým drahým parfémem. Ona ale neposlouchala, tak jsem na ni krapet houkla,“ vzpomíná pětašedesátiletá Jana. Jenže Adélka nahodila smutný výraz a zaútočila na babiččiny city. „Miláčku můj, proč mi tohle říkáš. Ty můžeš vonět a já mám smrdět? To není spravedlivé,“ řekla jí. A Jana ze své hlavy samozřejmě okamžitě vytěsnila cenu parfému a svou vnučku navoněla.
Tip redakce:Většinou je to k smíchu, ale občas jsou děti vážně únavné. A Tohle je 20 nejotravnějších dětských frází!
Když okoukají vaše triky
Děti a sprostá slova, to je jedno velké téma. A vůbec nejhorší je, když se vaše výchovné metody obrátí proti vám. „Náš ani ne tříletý syn jednou strašně zlobil, pořád vyhazoval knihy z knihovny, a to, i když mu tatínek několikrát řekl, aby to nedělal. Takže se manžel rozčílil a rozhodl se jednat,“ vypráví třiatřicetiletá Dominika. Jenže jak její muž vystartoval trochu zprudka, klouček se lekl a jednu z těžších knih upustil přímo na tatínkovu nohu. „Manžel pod náporem bolesti vykřikl sprosté slovo a začal syna hubovat za to, že neposlouchá,“ pokračuje Dominika. Chlapeček stál, sledoval otce, bez mrknutí oka si vyposlechl celou přednášku a nakonec pronesl slavnou větu. „Do pdele se neříká, tatínku. Je to ošklivé slovo a maminka se bude zlobit. Nesmíš to říkat, ty ty ty, ty kluku ušatej,“ vyslovil s výhrůžně vztyčeným ukazováčkem.
Babičky podléhají nejsnáze... a rádyFoto: Thinkstock
Obdobně skončil i jeden z mnoha Ivaniných pokusů, jak tříletou Elišku naučit pořádku. „Neustále Elišce připomínám, že botičky patří do botníku, že hračky musí uklízet do krabice, že špinavé tričko má hodit do koše na prádlo a podobně,“ vyjmenovává Ivana. Naposled se jí ale tyhle připomínky moc nevyplatily. „Eliška přilítla ze školky, boty zakopla v předsíni, bundu hodila na zem a šla si po svém. Já na ni začala volat, ať si to kouká jít uklidit a ona se na mě podívala, nechápavě kroutila hlavou a odsekla mi, že táta to taky nedělá a ještě vzpurně ukázala na manželovy boty zakopnuté v rohu místnosti,“ popisuje Ivana, která se ani nestihla nadechnout k odpovědi, protože Eliška pokračovala dál. „Tati, koukej si jít uklidit boty, máme průšvih, máma zase šílí,“ volala malá dračice na tatínka. A ten okamžitě přišel, boty si způsobně uklidil, ale ten výraz spojenectví a sounáležitosti s dcerkou z tváře vymazat nedokázal.
Tip redakce:S dětmi je jednoduše velká legrace. Důkazem je i článek Dětské hlášky: Saka, páce, do pdele.
A jak dokážou odzbrojit děti vás? Podělte se se svými zkušenostmi v diskusi pod článkem.
