Hrozí mé dceři bulimie?

Faktem je, že mentální bulimie a zejména mentální anorexie, jsou zrádné a nebezpečné choroby, které postihují hlavně dospívající dívky, i když v malém procentu se týkají i chlapců. Nejrizikovější skupinou byly donedávna dívky po patnáctém roce věku, podle posledních zjištění se věk takto nemocných v důsledku rychlejšího dospívání snižuje. Takže není vzácností, že se anorektičkou nebo bulimičkou stane třináctiletá nebo dokonce dvanáctiletá dívenka. Za zmínku také stojí, že ačkoli někteří odborníci zařazují tyto poruchy mezi civilizační choroby, byly ve skutečnosti obdobné příznaky popsány již Hippokratem v 5. století před naším letopočtem.

„Některé dívky se nedokážou srovnat s tím, že se jim takzvaně zaobluje postava a získává ženštější tvary. Velkou roli hraje reklama a obecný ideál krásy, který preferuje co nejštíhlejší postavu," vysvětluje příčiny anorexie a bulimie Dana Navrátilová z poradenského centra zaměřeného na výživu a stravování. Jak dodává, tento typ dívek také obtížně snáší, když poutají pozornost okolí, začínají si je více prohlížet spolužáci, muži, jejich případné komentáře je uvádějí do rozpaků. „Problémem je, že některá děvčata se nedokážou smířit s tím, jaké mají tělesné dispozice a snaží se je přehnaným hubnutím překonat," říká specialistka.

Někdy v dobré víře, že vedou dceru k tomu nejlepšímu, dělají chyby i samotné matky. „Buďto chtějí mít dceru co nejkrásnější, tak ji neustále upozorňují na to, že by si postavu měla hlídat. Jindy se může jednat o podvědomou žárlivost a snahu dceru tak trochu shodit, například jízlivými posměšky typu ,ve tvém věku jsem měla lepší postavu..., když se budeš jenom povalovat, tak budeš tlustá machna'," varuje před necitlivým přístupem psycholožka Radmila Kocourková. „Dlužno přiznat, že některé dospívající dívky dokážou být vůči svým matkám dost kritické, těžko s nimi vychází, takže tendence jim to oplatit je do značné míry pochopitelná," míní psycholožka. Každopádně to může být podnětem k odmítání potravy (anorexie), nebo enormnímu přejídání a následné snaze veškerou potravu vyzvracet (bulimie).

Dalším důvodem může být nezájem chlapců či nešťastná láska, pocit neúspěšnosti, obtížné navazování sociálních kontaktů a z toho pramenící nedostatek sebevědomí. V takových případech se snažte dívku povzbzudit, přesvědčovat o tom, že postava není podstatou lásky ani přátelství.

Poruchy stravování ovšem může vyvolat také nadměrný stres - ať už atmosférou v rodině nebo například kvůli neúměrnému vytížení a nárokům okolí. Některé dívky pak začnou mít problémy buďto s příjmem potravy obecně, častěji řeší stres přejídáním a ve snaze netloustnout následným zvracením. Takže bulimickými projevy. Jedinou cestou je zamyslet se nad možnými příčinami a co nejdříve snížit psychickou zátěž.

Na druhou stranu péče o postavu je v pubertě zcela přirozená. Takže například když děvče nechce večeřet nebo odmítá tučná jídla, není třeba se hned strachovat. Naopak, nutit ji k jídlu bývá kontraproduktivní. A už vůbec bychom se měli vyvarovat toho, se její péči o postavu posmívat. I tento případ, opačný od předchozího, je rovněž ukázkou necitlivého přístupu, který může skutečné poruchy příjmu potravy vyvolat. „Zejména v rodinách, kde - nejčastěji muž - vyžaduje vydatná jídla, není správné dceru nutit, aby je také pravidelně konzumovala. Nechte ji, ať si udělá místo společné večeře nebo oběda třeba salát, prostě něco lehčího. Zkrátka omezovat jídlo ještě neznamená nemoc. Riziko vzniká teprve když omezuje příjem potravy na minimum, případně tuto fázi střídá s přejídáním, často zvrací a vysvětluje to nevolností," radí dietoložka Dana Navrátilová. Podle ní bychom měly dcerám dopřát samostatný výběr jídelníčku a dohlížet spíš na to, aby byl pestrý z hlediska potřebných látek - vitaminů, bílkovin, sacharidů...

A co dělat, když máme podezření, že s naší dcerou není vše v pořádku? Téměř v každém městě působí instituce, kde vám poradí, zda je třeba se v konkrétním případě obávat bulimie či anorexie, jak postupovat. Nejčastěji (na internetu) hledejte dietologické poradny a dietologická centra, v rámci Prahy je kromě toho například vyhlášené Centrum pro léčbu obezity a zdravý životní styl.

Za zmínku také stojí osvětové, poradenské a terapeutické akce pro osoby s poruchami příjmu potravy i jejich blízké, které organizace tohoto typu pravidelně pořádají. Jedná se například o Klub Annabel s hlavními pobočkami v Praze a v Brně, pravidelné diskuse a setkání nabízí také stacionář 3. oddělení Psychiatrické kliniky VFN (Praha 2, ke Karlovu 11).