Článek
Třicetiletá Tereza nepřítomně posouvá figurku brachiosaura po koberci. Tam né, ať se jde napít k jezírku! – diriguje ji čtyřletý syn. Maminka plní jeho přání a hlavou jí přitom táhne, co bude potřeba odpoledne nakoupit. Večer musíme zavolat babičce, má dneska svátek... Zatímco Tereza přemáhá zívnutí, na koberci se schyluje k souboji dinosaurů.
Připadám si jako idiot
Na rodičovských diskusních fórech se to řeší často. Některé matky dokážou donekonečna stavět s dítětem z lega, nakupovat v „obchodě“, sehrávat války robotů nebo přebalovat miminko a považují to za báječnou zábavu – a jiné jsou otrávené už po pár minutách. A dělají si kvůli tomu velké starosti. „Myslím, že jsem jinak docela kreativní člověk. Když jsme rekonstruovali byt, vytvořila jsem ze synova pokoje lodní kajutu včetně pirátské vlajky nad postelí. Jakmile mám ale mluvit za hračky nebo desetkrát za sebou předstírat, že se hroutím po zásahu pistolkou, připadám si jako idiot,“ svěřuje se upřímně Tereza.
Důležité je být spolu
Pro všechny stejně „postižené“ maminky máme důležitou zprávu: není třeba se přemáhat. Nejde o výchovné selhání, když vás podobný typ her nebaví. Důležité je, abyste s dítětem trávily společný čas, kdy něco dohromady děláte – a nezáleží příliš na tom, jestli stavíte hrad, povídáte si nad obrázkovou knížkou, hrajete na schovku nebo třeba vyměňujete morčeti podestýlku.
Čtěte svému dítěti nebo s ním prožívejte jiné společné chvíle. A nemusí to být u stavebnice!Foto: thinkstock
„Hrát si je přirozená schopnost dítěte. Dokáže si hrát i bez vaší asistence, stačí, když ví, že jste nablízku,“ ujišťuje speciální pedagožka Ilona Hulínová. A pokračuje: „Většina dětí dnes netrpí nedostatkem, ale spíš nadbytkem podnětů a organizované činnosti. Rodiče mají strach, aby něco nezanedbali, a tak už tříleté děti vozí po kroužcích a snaží se vyplnit jejich čas. I doma se pokoušejí vymýšlet pro ně zábavu a korigovat jejich hry. Tak se ale děti nenaučí, že se mohou zabavit i samy!“
Já budu taky vařit!
„Při tom všem, co musím za celý den zvládnout, už na nějaké hraní nemám ani pomyšlení," stěžují si často matky. Pro dítě je ale „pomáhání“ dospělým ta úplně nejlepší hra (zatím, časem z toho ovšem vyroste). Jak toho můžete využít?
Někdy ani není čas věnovat se zrovna společným hrám. A v tu chvíli si dítě musí umět poradit samoFoto: thinkstock
- Zapojte dítě do každodenních činností. Vytříděné prádlo klidně zvládne samo nastrkat do pračky, při jeho věšení vám může podávat kolíčky. „Nedoporučuji nakupovat funkční zmenšeniny dospělých praček, vrtaček, mixérů. Za vhodnější pokládám maximálně přiblížit život dítěte skutečným věcem a činnostem,“ radí psycholog Václav Mertin.
- Není třeba složitě vymýšlet „na co bychom si teď mohli hrát“ – řiďte se tím, co zrovna děláte. Když chystáte jídlo, dejte i dítěti kastrol a vařečku a nechte ho „vařit“ také (a třeba mu odsypte i trochu nakrájené zeleniny).
- Zabývejte se s dítětem věcmi, které vás baví. Jste-li spíš výtvarně zaměřené, vrhněte se na plastelínu, barvičky, kaštany. Máte rády hudbu? Zkuste to s xylofonem a písničkami. Příběhové a napodobovací hry klidně nechte babičce.
- Hodně s dítětem mluvte. „Povídat si s ním je mnohem důležitější než si hrát. Stavět si z kostek může samo, v rozvíjení slovní zásoby vás ale nikdo nenahradí,“ upozorňuje Ilona Hulínová.
Také u sebe pozorujete nedostatek hravosti? Máte-li dítě okolo tří nebo čtyř let, vydržte – blíží se báječná doba společenských her, hlavolamů, ježdění na kole, plavání a spousty dalších zábav, které si společně užijete!
